No, a co já mám teď psát, když všichni kolegové už všechno napsali? Asi jen to, že se jsem ten nový příběh četl dvakrát.

Napadlo mně, toto: Hovory H = Hovory 2x H

2x H bylo dobré spřežení. Ta Nubiánka mi to ale trochu kazí. Holka, která si nechá zakázat o rodičů jednoho z největších frajerů ze Sokolovska, protože je Němec? "

Němec. Němec? Jakej ty seš Němec," říkával jsem já, svému Harrymu. On se tedy jmenoval Rudla, byl z Ústí nad Labem a maminka měla v rodném listě razítko na kterém byl hákový kříž. Když dostal Rudla povolávací rozkaz lidové armády, a čirou náhodou tohle zjistil, přinutil rodiče i jeho sestru s jejím mužem si podat žádost na vystěhování. A tak jsem se s ním po té seznámil.

Bydleli ještě v lágru, když mu přišel povolávací rozkaz do Bundeswehru. Nic mu nebylo platné, že se oháněl tím, že prakticky neumí německy. "Však vy se to už naučíte, až budete dělat přískoky vpřed!" A tak, od té doby, Rudi prohlašoval, že Němci jsou hajzlové. Tedy, tady, v Německu to tak říkal. Když jel na dovolenou do Ústí, nadával tam zase na Čechy. Cpal se při tom svíčkovou, dával si i tři na jedno posezení a tvrdil, že Češi Němcům nesahají ani po kotníky.

Když se vrátil z dovolené, přivezl námi objednané Karlovarské oplatky a tatranky a řechtal se smíchy, jak to tam bylo výborné a jak tady Němci ze sebe dělají nadlidi. "Už jenom to, že mě povolali a já musel sloužit v Budeswehru!" dodával.

Jednou, po sametové revoluci, to už jsme i my emigranti směli do Československa, jsme celá naše Darmstadstká parta sudeťáků a emigrantů vyrazili do Ústí, oslavit kulaté narozeniny bráchy jednoho z našich kamarádů. Rudla, po druhé svíčkové a pátém pivu začal zase vykládat, jak je to v Německu krásné. "A my Němci, ..." --- Povídám: "Prosím Tě Rudlo, nech už zase toho. Jakej Ty jsi Němec? Narodil jsi se v Československu, chodil tady do školy, do učení, oženil jsi se tady, - s Češkou, - a německy pořádně neumíš ani po dvaceti letech." Rudla už, jako Harry, dřímá někde na obláčku.

(Pokračování mého příspěvku)

Byl to bezvadnej kamarád. Můj nejlepší.

Sláva kamošům 2x H

Dobrou noc. Tony

No, a co já mám teď psát, když všichni kolegové už všechno napsali? Asi jen to, že se jsem ten nový příběh četl dvakrát.

Napadlo mně, toto: Hovory H = Hovory 2x H

2x H bylo dobré spřežení. Ta Nubiánka mi to ale trochu kazí. Holka, která si nechá zakázat o rodičů jednoho z největších frajerů ze Sokolovska, protože je Němec? "

Němec. Němec? Jakej ty seš Němec," říkával jsem já, svému Harrymu. On se tedy jmenoval Rudla, byl z Ústí nad Labem a maminka měla v rodném listě razítko na kterém byl hákový kříž. Když dostal Rudla povolávací rozkaz lidové armády, a čirou náhodou tohle zjistil, přinutil rodiče i jeho sestru s jejím mužem si podat žádost na vystěhování. A tak jsem se s ním po té seznámil.

Bydleli ještě v lágru, když mu přišel povolávací rozkaz do Bundeswehru. Nic mu nebylo platné, že se oháněl tím, že prakticky neumí německy. "Však vy se to už naučíte, až budete dělat přískoky vpřed!" A tak, od té doby, Rudi prohlašoval, že Němci jsou hajzlové. Tedy, tady, v Německu to tak říkal. Když jel na dovolenou do Ústí, nadával tam zase na Čechy. Cpal se při tom svíčkovou, dával si i tři na jedno posezení a tvrdil, že Češi Němcům nesahají ani po kotníky.

Když se vrátil z dovolené, přivezl námi objednané Karlovarské oplatky a tatranky a řechtal se smíchy, jak to tam bylo výborné a jak tady Němci ze sebe dělají nadlidi. "Už jenom to, že mě povolali a já musel sloužit v Budeswehru!" dodával.

Jednou, po sametové revoluci, to už jsme i my emigranti směli do Československa, jsme celá naše Darmstadstká parta sudeťáků a emigrantů vyrazili do Ústí, oslavit kulaté narozeniny bráchy jednoho z našich kamarádů. Rudla, po druhé svíčkové a pátém pivu začal zase vykládat, jak je to v Německu krásné. "A my Němci, ..." --- Povídám: "Prosím Tě Rudlo, nech už zase toho. Jakej Ty jsi Němec? Narodil jsi se v Československu, chodil tady do školy, do učení, oženil jsi se tady, - s Češkou, - a německy pořádně neumíš ani po dvaceti letech." Rudla už, jako Harry, dřímá někde na obláčku. Byl to bezvad

Tony, tys to tedy rozjel, závidím ti, že jako Čech umíš líp německy než já Němec. K tomu anglicky a určitě zatajuješ, že v zásobě máš i čínštinu a japonštinu. K tomu ještě máš hudební talent, oproti mně HUDEBNÍMU ZLOČINCI. Zajímalo by mě, jaké měli na Ústecku sudeťáci německý nářečí. Egerlandština není německý dialekt nýbrž nářečí velmi vzdálené spisovné němčině. Vylepšila ale a zkrátila spisovná slova. neříkáme VON ZUHAUSE, ale: V D HAM. Hezkej čtvrtek!

Horste, konec nemá chybu. Dobře naspáno.

Irenkosice překlep, ale naspáno mám dneska špatně, zdálo se mi o osobě kterou jsem měl rád a ona už tu není. Hezký víkend!

Horst a Harry nezklamali! Díky!

Á propos, potěšila mne věta: „Čím měl větší hlad, tím mohly být starší.“

Vladimíre, i já díky a přeji ti, aby tě potěšil i víkend!

Ten závěr mě rozesmál, Horste.

Ale jinak, znáš to, pro jedno kvítí slunce nesvítí.

Honzo, tvůj smích bylo slyšet až do Norimberku. Povedený víkend!

Z tohto by som si všetkého vedela predstaviť i film, veľmi autenticky to všetko píšeš.

Jani, hezký svátek!

Jiří a povedený víkend k tomu!

Vítr je potvora.

Hezký víkend

Vašek

Vašku, díky, i tobě hezký víkend! Vítr věje od Buchlova, prý.