Kolotoč s Nubiánkou a můj zachránce Harry

Neuplynul ani měsíc, co mi Nubiánka oznámila, že už se mnou nebude chodit, že se seznámila s klukem u babičky ve Slaném, když si mě zase vyhledala. Omluvila se, že byla hloupá a že teď jí došlo, že se mnou chce přece jen dál

chodit. To už bylo podruhé, co se se mnou kvůli jinému klukovi rozešla. Už jsem ale s ní nechtěl pokračovat. „Já už opravdu nemůže dál pokračovat s tím kolotočem!“ Stahovala si náramkové hodinky, které jsem ji jednou dal k narozeninám. Ponechala si je pod mým nátlakem. Zanevřel jsem na holky a řekl si, že dva roky se na žádnou už ani nepodívám. Nebýt Harryho humoru asi by mi šiblo.

O mnoho let později mi Nubiánka prozradila, že v tom nebyli žádní kluci, ale rodiče ji zakázali chodit s Němcem a že měla doma peklo.

Tenkrát jsem ji pohladil po vlasech a pomalu se od ní vzdaloval. Ani nevím kudy jsem bloumal. Jednoho dne jsem šel směrem k Rychnováku, kde nám s Nubiánkou u vody bylo fajn, a proti mně šla Nubiánka se sokolovským hezounem Jirkou Zdvořáčkem. Co na tom uhrovitým klukovi jen vidí, pomyslel jsem. Za ruce se tedy nedrželi. Nevěděl jsem, že jsou spolužáci na ekonomce a že se potkali jen náhodou. Chladně jsem je pozdravil a pokračoval svou cestou bez cíle. Najednou mě napadla taková věc, co kdybych se oženil s její postiženou sestrou, to bych mohl být Nubiánce aspoň nablízku, tak bych se dostal do rodiny, pokud by mi i v tom nezabránili její rodiče. Tu holku by mi nikdo nehtěl přebrat, stále se přihlouple usmívá.

Zase jsem začal chodit na čaje s kamarádama, sice jsem s holkama tančil, ale s žádnou nezačal chodit ani žádnou nedoprovázel po tanečkách domů. Chtěl jsem to ty dva roky vydržet, jak jsem si slíbil.

Na čaje jsem začal chodit v čase, kdy Harry byl zaneprázdněn láskou. Míval krátké, až bleskové vztahy s kuchařkami různého věku. Čím měl větší hlad, tím mohly být starší.

V jednu mrazivou noc si přece jen přišel odpočinout do našeho pokoje. Tvrdě tam usnul a já ho nemohl probudit boucháním na okno od silnice. Žebřík, na kterém jsem stál už hrozil prasknutím, když se konečně probudil a okno mi otevřel. Ráno jsem ho nemohl dostat z teplých peřin, mám ho v práci omluvit, že mu není dobře. Jen kvůli němu jsem začal jezdit do práce autobusem, moc na chození nebyl, jo do hospody, to by běžel.

Druhý den jsem Harryho z peřin vyhnal, jak ale spatřil zamrzlé kartáčky na zuby ve sklenici, chtěl okmžitě zase hopsnout nazpět do peřin. Když jsem mu v tom zabránil, vyndal si z máminy skříně její klobouk, nahý si ho nasadil na hlavu a dělal na sebe před zrcadlem grimasy. Tak postupně vystřídal všechny klobouky mé maminky.

Pak jsme hnali na autobus a po vystoupení v Sokolově jsme čekali na přípojku do ČSAD. Mrazivý vítr fičel a já jsem byl ve svém živlu. Ne ale zimomřivý Harry. Uskočil za roh budovy, aby se před větrem skryl, ale bleskově uskočil nazpět po zjištění, že to tam fičí ještě víc. Myslel jsem, že od někoho dostal pěstí. „Fuj, ty větře vrahounskej,“ zalamentoval nahlas. Ten kluk je pro mě léčitelem.

Odpoledne se pojednou v podnikovém rozhlase ozval dvojhlasný zpěv: „... teče voda, teče...“ hned jsem poznal Harryho hlas, ale kdo je ten druhý? Rozjeli to řádně, ale pak to někdo utnul. Po směně jsem se dozvěděl, že Harry se zrovna vykecával s paní Veselou na telefonní ústředně, když se objevil závozník od stěhováků Míša Ihring zvaný Gumička. Ti dva už předtím při posezení v hospůdce, přišli na to, že jim to hudebně ladí. Harry se tedy uměl naladit na každého a Gumičkova oblíbená byla právě Teče voda, teče.

Při diskusi s paní Veselou si Harry zapamatoval, co ta dobrá žena na pultě mačká, když říká hlášení, jenže se jí teď zrovna chtělo a ti dva se hodili jako přechodná stráž. Jen její dosti široký zadek zmizel ve dveřích s nápisem Dámy, začali ti dva účinkovat pro celé osazenstvo ČSAD.