Děda Alois byl v zákopech v té PRVNÍ válce. Po ní byl nejen sedlákem, ale stal se i náruživým myslivcem a postupně otec pěti živých dětí, které to z těch třinácti po porodu přežily. Chudák babička.
Máma (uprostřed) ještě svobodná. Její bratr Egon (vlevo) se jediný vrátil živý z oné druhé války. Dožil se čísla 94. Teď jsem ho na špici vystřídal věkově já. Co má děda u nohou nevím. Fotograf musel být ale hodně nesympatický podle tváří fotografovaných.
To si máma brala tátu. Svědek vpravo byl tátovo bratr. Ten se z oné války vrátil bez části jedné ruky a pochroumanou nohou. Poznal jsem ho ve svých 27 letech při návštěvě v záp. Německu, a také sestřenici a bratrance. Víc dětí neměl.
Ani tak si tátu nepamatuji. Sloužil v Československé armádě odkud si ho jako Němce přivlastnil Hitler do WEHRMACHTU.
U dědy na klíně, ve všem mi nahradil tátu.
Má první a poslední kravata. Jsem rád rozhalený.
Velká třída. Kdo mě najde? Odpovím na dotaz v diskuzi...
V tomhle stavu jsem měl jít do učení. Možná se ale pletu.