Hurvínek, furunkl a Lidový dům

Kluci v Boleticích přemluvili Hurvínka, aby jim napsal opušťák do Chvalšin a vysvětlili, že jen cesta tam trvá šest hodin, napsal jim to do 22 hodin. Já jsem nešel, musím šetřit svá dvě kolena. Harry mi doporučil, když

už teď se nemohu stát věhlasným sportovcem, ať se dám na dráhu šmajdajícího sňatkového podvodníka se zaměřením na starší kulhající dámy.

Z Chvalšin se vrátili hoši včas, ale v dezolátním stavu, tedy až na trénované pivní skauty Mirka Picku a Harryho Valdu. Zemědělci z nich v hospodě měli ohromnou radost, ale litovali toho, že je vojáci musí opustit ještě před uzavírací hodinou. Čipera četl na zpáteční cestě nahlas čerstvý dopis od své Matyldy. Měl výbornou náladu, v hospodě se totiž seznámil s civilním holubářem.

Můj furunkl se začal opět horšit. Hlavou už zase nejde otáčet. Po návratu do kasáren mi krvežíznivý Eichler doporučil jít aspoň k felčarovi, když jeho na furunkla už nechci pustit. Kdyby ten tenisák na mém krku byl ale otevřený, konkurenci by mě nepřenechal. Ta věc už byla tvrdá jako švédská ocel. Doktor mi na něm vyřízl křížek, jako katolik jsem s tím souhlasil. Doktorovo mačkání bylo horší než to Eichlerovo, jen pucvole se v jeho rukách neobjevila. Také si při této akci tak nelebedil jako kdysi Eichler. Na ten křížek mi místo svěcené vody nalil snad kyselinu sírovou jak to pálilo. Poté na to plácl nějakou páchnoucí černou mast, mohl jsem teď konkurovat Lettlovým páchnoucím nohám. Budu muset přerušit návštěvy na černo s Harrym a Mirkem znojemské hospůdky,které by se po mém příchodu určitě vyprázdnily.

V tankoparku jsme se ale nadále zdržovali jako poslední, když jsem si ty dva kamarády vyžádal jako výpomoc do baterkárny. V Jablíčku jsem se raději posadil k oknu do průvanu. Ti dva mě zase vyprovokovali, abych vypil pět půllitrů na ex, prý to podporuje hojící účinky.

Furunkl se časem té smradlavé masti tak zalekl, že se scvrkl k nepoznání. Jen ten křížek ukazoval místo, kde byl usídlen. Vrtalo mi hlavou, co doktor myslel tím, že se mnou měla armáda, jako s Němcem, jiné úmysly a že mě meniskus zřejmě zachránil od něčeho nebezpečného. Chtěli ze mě snad udělat špióna?

Začali jsme na černo, hojně navštěvovat taneční zábavy v Liďáku. Museli jsme být neustále ve střehu, aby nás tam nenachytala vojenská lítačka. Byli jsme totiž nápadní tím, že oproti ostatním vojákům jsme na sobě neměli vycházkovou uniformu.

Liďák je kousek od kasáren, na jeho sociální prostory vede malé okénko a vždy se uvnitř našel někdo, kdo nám okénko otevřel. Kam strčíš hlavu, tam se vejdeš celej, říkal Mirek Picka. Tímhle vchodem jsme ušetřili vstupné na jiné výdaje. „Když už jsi musel přestat se sportem, musíš se věnovat jiné zábavě,“ říkal jsem si.

V Liďáku je vždy veselo, nejvíc se tam hemží barva khaki. Občas tu hostuje jako zpěvačka Jarmila Veselá – asi proto ti bývá tak veselo – z Brna. Zažil jsem ji zpívat na Výstavišti s Gustavem Bromem.

V rozích na podlaze, u orchestřiště, leží dva velké ampliony, jaké se používají na vesnicích k oznamování zpráv občanům. V jeden okamžik zmlkly, hlas Jaarmilky se úplně ztratil. Příčinou bylo, že dva nejmenší vojáci pluku Sochor a Šenigl, se nacpali každý do jednoho tlampače. Jarmila se divila, kam že se jí najednou ztratil hlas a začala ječet ještě hlasitěji. Ti dva byli vbrzku pořadatelem vytaženi a zpěvačku bylo zase slyšet.

Nevím proč, jsme ze zpěvačkou občas brnkli zrakem, možná si mě pamatovala z Brna. Nechtěně jsem ji rozesmál, byla zvyklá na můj vždy smutný pohled. Po mém boku se totiž objevil ve víru tance se svouz partnerkou vojín Hvězda. Sokolovan Hvězda se svými silnými okuláry byl soustředěn na taneční kroky a nevšiml si hned, že jsem mu svlékl periskop. Jeho brýle jsem si nasadil na špičku nosu, Hvězda začal tápat rukama slepeckým způsobem a tancovat jako slon v porcelánu. Držel se své partnerky tak křečovitě, že spolu upadli. Rozesmál tím zpěvačku tak, že se zakuckala. Na tu jsem vrhl svůj klasický pohled, na který byla zvyklá.

Vojín Hvězda osahával poslepu všechny taneční páry ve své blízkosti, partnerka se ho pustila a on se prodíral sálem se slovy: „Chlapi, neblbněte, kdo jste mi sebral brejle?...“ Protlačil jsem se k němu a zezadu mu je nasadil. Obrátil se s vděčným pohledem na mě a začal se smát. Je to důkaz, že nezkazí žádnou legraci. Objal jsem ho jako ženu a vlepil mu pusu na ucho. Jarmila zase vynechala několik taktů. Raději jsem zase nasadil svůj standartní smutný pohled, odmalička zastrašuje dívky a chlapce, kteří mě neznají osobně jako srandistu.

Orchestr začal hrát Třešňové květy, skladbě, které se říká Ucpaná trumpeta. Měli ji hrát, když ti dva byli nacpaní v tlampačích.