Milý Horste, tak... pro lidi, kteří tu zůstali a měli ho rádi, je to velmi smutně stresující. Pro něj osvobozující. Víte, není to jen, že byl nemocný, ale hlavně zůstal na světě bez své milované a sám,(byť má děti)ale sám. Najednou neměl pro koho a proč žít. Vyměnit pleny, nebo se postarat umějí i v různých zařízení, ovšem, si řeknete... PROČ, pro koho, ke komu se vrátím. Měl neuvěřitelnou vnitřní sílu, když tohle dokázal. Vám děkuji, že jste příběh, tak napsal, že nás vtáhne do děje a neuvěřitelně překvapivě končí. Přeji mnoho síly všem, kdo tu po něm zůstal sám.

Lucko, moc děkuji za dobrý odhad a přeji hezké dny i roky!

Neměl si brát život, o lidi, které milujeme, tak neunavně pečujeme.

Máš pravdu, Ivčo

Můj milej Horste, je to jímavý příběh. A nepřekvapující. Myslím, že strýčka jeho rozhodnutí a vykonání osvobodilo a povzneslo do klidu nebeského. Také bych nechtěla, aby se o mě moje děti musely starat. Ale kdo může vědět, jestli se mi to podaří, jako se to podařilo strýčkovi, že?

Myslím, že si jako diabetik neuvědomil, že stačilo, bud to přepálit inzulínem nebo naopak ho zcela vynechat. Odchod by nebyl tak nešetrný

Normálne ma to pohlo k motlitbe, za tvojho strýka, za vás...

Děkuji ti! Pohodovou neděli!

Bohužel, to je život.

Jen si ho neměl brát sám.

Škoda, Martine

Tome...

Horste

Horste, trochu smutné, ale takové pravdivé...tak jak to život přináší. Rád tě čtu...Honza

Honzo, díky!

Horste.

Jirko

Smutné.

Honzo, bylo a je...