Dvě maringotky, mobilní hajzlík a tanec se sbíječkou. (R 9)

Žádné - i těžké - fyzické práce jsem se nikdy nebál. Bál se jen práce mi neznámé, při které bych mohl něco poničit. V mé povaze je, pokud možno neničit a nepoškozovat. Jinak mám rád těžkou tělesnou práci, dá tělu zabrat. Dřina má výhodu v tom, že člověku neochabuje svalstvo a částečně zabraňuje usazování tuku při případném obžerství.

 Firemním VW busem nás postupně k NAŠEMU MOSTU dopravoval z penzionu spolupracovník Erfurt 1. Jedna u mostu stojící maringotka byla kanceláří políra i možností se v ní najíst u stolu o polední hodinovce. Druhá skrývala nářadí všeho druhu, hlavně krumpáče, lopaty, několik košťat a mnoho pneumatických sbíječek různých velikostí. Vše bylo přikryto množstvím stočených hadic s koncovkami pro kompresor a sbíječky. Uprostřed mostu stál kompresor velkých rozměrů a vedle něho agregát poháněný také naftovým motorem na výrobu elektrického proudu. Mým úkolem začalo být, stát se mimo jiné, strojníkem těchto nestvůr, Kontrolovat a doplňovat olej, naftu, ráno je startovat a koncem směny umlčovat. Také jsem musel před odchodem z pracoviště kontrolovat varovná blikající světla na obou stranách mostu.

Poté jsem dostal instrukce, jak zacházet se sbíječkou, v kterých místech, s ní bortit vozovku a beton i na chodníku. Proniknout špičkou té zbraně až k železnému zpevňovacímu roštu. Ten se musel odhalit všude, kam pronikla vlhkost, aby se rošt dal pod vysokým tlakem opískovat křemičitým pískem a vše se mohlo opět betonovat. Pod mostem nad hlavou se beton vrstvil stříkáním. Na bortění betonu se v této pozici tedy používaly menší sbíječky, někdy jen velikosti menší vrtačky. Ale pracovat celou šichtu nad hlavou, dalo dost zabrat. Žasl jsem, že po celou dobu jsem nebyl nucen navštívit náš mobilní odskokový trůn, zřejmě jsem vše vypotil. Vrátím se na můj začátek na povrchu mostu.

Špunty do uší, ochranné brýle, rukavice a tanec začal. Chtěl jsem sbíječce dokázat, že si ji ochočím. Bránila se, vibrovala nejen mýma rukama. Celé mé tělo se otřásalo. Připadal jsem si jako krotitel divokého koně. Špička té potvory okusovala kusy betonu. Ta hlasitá řehtačka by dokázala tělesně slabšího jedince v krátkém čase uondat k nepotřebě. Mě to začalo bavit, nedal jsem jí oddechnout. Později jsem zpozoroval, že spolupracovníci si často dávali „RAUCHPAUZY,“ cigaretou si ulehčovali práci a krátili aktivní pracovní dobu. Já naopak svou rvavou prací bez nikotinových přestávek, přivodil každou chvíli některé sbíječce infarkt a musel hrábnout po jiné, čerstvé a ještě nezahřáté. Vánoční čas se blížil, dostal jsem přezdívku MISTR SVĚTA SBÍJEČ a později ho vystřídal ŽROUT SBÍJEČEK. Dělalo mi, ješitovi, dobře, že ti svalnatci nestačili mému tempu. Možná také nechtěli, a považovali mě za pracovního magora, který se v brzké době určitě sám odrovná.

Ta makačka mě ale opravdu bavila, mozek mohl odpočívat. Aby nezakrněl, stačilo po práci v restauraci penzionu, rozjet své bavičské vlohy. Vymýšlet báchorky, jako, že vynálezce vzducholodě nebyl Němec  Zeppelin, nýbrž Čech Ceplík. Nebo že PRAOTEC ČECH naučil Němce němčinu, a to tak složitou, že i německý učitel si s ní často neví rady. Dostal jsem další přezdívku PRAOTEC ČECH. V Československu jsem přezdívky dával, v Německu je dostával – zatím. Určitě ale byl československými občany k závidění můj plat kolem 4.500 marek. V tehdejším kurzu marky 45.000 korun. V roce 1983 opravdu balík, zvaný někdy počeštěnou němčinou pakl.

Při mých řečičkách, polír často vykřikoval: Ich lach mich Tot (sich TOTLACHEN je velice trefné, zalíbilo se mi, jelikož v češtině neexistuje smát se k smrti, nebo se prosmát k smrti. Nahrazuje to puknout smíchy). Polír také označoval nechápavé dalším, mi neznámým VOLLIDIOT. Také to se mi zalíbilo, v češtině by se dalo říct „plný idiot,“ spíše by se mohlo ale nahradit „super idiotem.“

Most jsme do Vánoc dodělali, žasl jsem nad materiály, které bylo možno používat i za mrazu. Ale i tak jsem se opět stal nezaměstnaným a prožil svůj první zimní spánek v životě. Výpověď od firmy měla dodatek, že na jaře až počasí dovolí, budu opět u nich zaměstnán.