Umíš dobře zavzpomínat Horste...

Nakonec jediný, Horste, co nám nikdo nevezme, jsou vzpomínky. I když je jeden takovej pán, co se i o to snaží, jak von se jenom jmenuje, pochází tam vodněkad u vás...

Tobě a bráchům

jo a díky

Pane Horste zdravím, Vaše vzpomínky na časy her a malin nezralých připomínají prchající ... spíš mezi prsty unikající čas. Držme si navzájem palce, ať ho přidržením ještě aspoň trochu natáhneme! Mějte se ...

Jardo, my se jen tak lehce nedáme. Povedený konec týdne

Horste, co mně budete vykládat. Měla jsem tři bratry a asi tušíte, jak to vypadalo, když se všichni sešli. Všichni tři fotbalisté, jednu dobu hráli i ve stejném mužstvu, jenže pak fandili každý někomu jinému! Začnu nejstarším: Slávista, Baníkovec, Sparťan. A do toho ještě otec, zvláště zarytý Sparťan. A Vy fandíte komu??

Jarmilo, co jsem přestal být aktivním fotbalistou nefandím nikomu, ani nemohu koukat na fotbal v televizi, bylo by mi líto, že tam nemohu běhat s nimi. A pozor, nejhorší jsou fandové, co nikdy fotbal nebo hokej nehráli, všechno by dělali líp než ty na hřišti. Povedený víkend pospolu s celou rodinou

Horste, máš bezva vzpomínky. Je jasné, že jsi měl kamarády, kteří byli stejní jako ty...sympaťáci.

Je to smutné životní období, kdy se člověk často loučí s těmi, co měl rád.

Drž se, a opatruj se!

Marie, děkluji! Dneska tu u nás byla přes noc Emi se svou maminkou, hráli jsme nějakou legrační hru v kartách (UNO) a měli jsme velkou legraci i tím, že jsme museli nahlas na sebe řvát aby nás slyšela žena (nerad píši má žena, přeced není auto aby mi patřila), před třemi dny přestala skoro slyšet, ani výplach zatím nepomohl. Na televizi si dávám do uší špunty a divím se, že ještě neklepali sousedé. V Pondělí na ušním to doufám dají do pořádku aspoň v pravém uchu. O sluch v levém přišla po operaci nezhoubného nádoru za tímto uchem. Život se s námi nese...

Luboš měl príma bráchu (i obráceně) a v tobě měli dobrého kamaráda. Upřímnou soustrast za dalšího Jirku. Opatruj se, skorootče.

Skorosynu, šetři se, jsi ještě tak mladý

Se starším bráchou mě dělil vostnáč jedenadvacet let. Přesto jsme o sobě věděli, jen ,,oficiálně" jakoby ne. Ale na to by nestačila nejen diskuze, ale ani blog. I to by bylo na román, ovšem autobiografický a doložitelný.

Jirko, bylo by (a je) o čem psát. Užívej si nejen víkend

Teď mi přišla další smutná zpráva, v 8:10 mi zemřel v Sokolově další kamarád. A také Jirka. To už je čtvrtý Jiří. Jirkové, dávejte na sebe POZOR