Co mi zavařila voda

Růžena Peroutková musela uznat, že k MDŽ ještě nejsme zralí předstoupit před veřejnost. Jarda Studený přinesl do klubovny další texty scének. Některé nebyly nejhorší, ale chtělo je trochu oživit. S tím ale Jarda nesouhlasil. Dál

jsme nacvičovali způsobem, že jsme hlavně bavili sebe. To nám OKS nemohl zakázat.

Nadále také vyrážel náš nový trojlístek v černém a s deštníkem do terénu. Oteplilo se a my začali chodit k vodě na rychnovský rybník. I do vody nás černý deštník doprovázel. Chtěl jsem být jako vždycky ten nejhnědší kluk. Chodil jsem tedy na Rychnovák už brzo ráno, aby mi ani jeden paprsek neunikl. A to nejen o volné neděli, ale i když jsem měl odpolední. Vydržel jsem ležet na slunci bez přestávky, otáčel jsem se jako na rožni a co chvíli se vrhal do osvěžující vody. Nemám zjištěno, jestli tehdejší sluneční paprsky už byly tak nebezpečné jako ty v dnešní době. Hin se hukáže...

Jednu neděli se k mému místu u rákosí blížily dvě holky, když zahlédly, že místo je obsazené, chtěly své kroky nasměrovat jinam. Poznal jsem Nubiánku a ona mě. S kamarádkou Helenou Kovaříkovou rozprostřely deky vedle mého grilovaného těla a svlékly se do plavek, které už měly pod oblečením. Já, jako vždycky, ležím jen v trávě. Bavíme se a popichujeme se na téma estráda k MDŽ. Nubiánka vyloví z kabelky tubu s nápisem Nubián a já nemohu udržet smích. Ona se jen koketně ušklebí. Souhlasila, abych jí namazal záda já, místo Heleny. Ta se pobaveně ušklíbne.

Nabízím své služby také jí. S díky odmítne a Nubiánka Heleně maže na záda něco bílého.

Chci obě dostat do vody, Helena jde, ale Nubiánka se přiznává, že neumí plavat. Ani nechce ode mne plavat naučit. Až prý možná někdy jindy.

Po týdnu denního setkání za rákosím se něco malinko změnilo. S holkami jsem se sblížil natolik, že Nubiánka dokonce svěřuje své tělo do mých rukou a máme legraci z toho, když ji ve vodě držím v pase a ona ve vzduchu plave prsa a cáká nohama. Ještě že jsem od prsou dolů ve vodě, také nemohu hned zároveň s Nubiánkou vylézt z vody. V tom tedy holky mají přednost.

Helena pozorovala naše oboustranné laškování a popichování velice pozorně. Nahlas se začala smát, když nám oznámila, že bychom měli s Nubiánkou hrbaté děti. Všimla si totiž mého přihrblého postoje a já musím uznat, že jsem přehlédl tento zlozvyk u Nubiánky. Oba jsme se po této poznámce reflexně narovnali. Já chodil přihrblý od doby, co jsem chodil na box a odkoukal to od boxerů když byli v ringu. Nubiánka to zřejmě dělá proto, aby maskovala své poprsí.

Začali jsme chodit společně do rychnovského kina. V první řadě se pokaždé rozložila mládež. Dal jsem jako ostatní – my už známí z klubovny – nohy na jeviště. Pořadatel přestal s napomínáním, také to bylo zbytečné. Do kina jsme od té doby s Nubiánkou chodili často, více se mi to ale líbilo u Rychnováku. Už se se mnou dokonce dokázala prát. Musel jsem maskovat své vzrušení i před bystrými zraky Heleny Kovaříků. Někdy se k nám za rákosím přidali další mladí. Podařilo se mi Nubiánku přemluvit k procházce ve dvou. Snažil jsem se ji táhnout málo frekventovanými cestičkami. Začalo se stmívat a já se jí zeptal, jestli má ráda lukostřelectví. Prý to ještě nezkusila, viděla to jen v televizi. Nechápala, proč jsem se tak nahlas rozesmál a co na tom je tak k smíchu. Zastavil jsem ji zády k vysoké jívě, začalo mi být teplo po celém těle. Namířil jsem oči do jejích, ušklíbla se, jako by tím chtěla říct. co bude teď? Ohnul jsem k jejímu obličeji svůj, aniž jsem se chtěl dotknout celým svým tělem jejího. Tedy dotknout se chtěl, ale nechtěl ji vyplašit. Zrakem neuhnula a já jí dal jemnou krátkou pusu na rty. Naše zraky byly do sebe stále vklíněné. Svůj počin jsem opakoval a pak se zeptal: „Kolik je ti vlastně roků?“

Zaváhala, než řekla: „Dost..., ale teď už musím opravdu domů,“ řekla omluvně. Mám mravence po celém těle, pevně jsem ji objal. „Už musím opravdu jít,“ slyším u svého ucha. Neudržel jsem se a dlouze ji políbil.

Odchází a já se za ní dívám tak dlouho, dokud nezmizí za rohem. K mé radosti se ještě otočí a zamává na rozloučenou.

(Nubiánko, vím že tohle čteš, ještě že máš děti s někým jiným, se mnou by byly hrbaté. Přeji ti dobré zdraví a štěstí neustále po boku!)