Boženka, zlomený malíček, učedníci a jeden holič

Mnoho z nás si prodělalo dobu učednickou v různých profesích. Nestálo by za to, si zavzpomínat na tento hezký čas, a nepsat jen o současných politicích, kteří nám zvedají žluč?

V opravně jsem překvapeně narazil na Harryho F., už jsem myslel, že přijel se svým studebackrem na garanční prohlídku a v legraci jsem se ptal Lotyše, jak je možné, že na tu svou káru ještě má stále záruku. „Ne, Horste,“ řekl stále se lepšící češtinou, „přišel jsem za tebou, budem zase pracovat blízko sebe…, a dávej pozor, blíží se další překvapení…,“ ukázal na, z kanceláře vycházející Boženku.

„Ahoj,“ řekla vesele při příchodu k nám, „už zejtra budu vaše nová ruční myčka aut v támhle tom boxu,“ ukázala na box se zvedákem, v kterém jsme ostřikovali zablácené podvozky aut nebo tam měnili oleje.

„To je šivotný trakedý, co?“ k tomu dodal Harry.

Mechanik zvaný Obr: Kliďas, dívající se na své daleko menší spolupracovníky shůry, si při zkušební jízdě po seřízení geometrie náprav, chtěl být na sto procent jistý, že volant bude ve správné poloze při rovné jízdě. Na malém rovném klesání vytáhl volant z hřídele bez zajišťovací matky, odstraněné ještě v dílně.  Nepovedlo se mu ale bleskově volant nastrčit zpět na drážky hřídele. Auto sjíždělo samovolně mimo vozovku bez svodidel do travnatého údolí. Obr řadil bleskově dolů a přerušovaným brzděním se mu přece jen podařilo zastavit. Zlomil si pouze malíček při snaze volant dostat na své místo.

Cowboy – imitace Petra Spáleného: Učedník prvním rokem Václav K., s vizáží zpěváka Petra Spáleného, si neustále pobrukoval písně tohoto umělce. Docela mu to šlo, neměl ale ruce k autopravářské činnosti. Učedníci se střídali u mechaniků vyučených v měsíčních intervalech. Vendu ale žádný k práci raději nepouštěl, směl jen zpívat a chodit pro svačiny. Doneslo se to k jeho otci, vysokému důstojníkovy na Vojenské správě. Osobní návštěva otce v opravně a stížnost dosáhly svého. Cowboy dostal za úkol zašroubovat zpět na své místo zapalovací svíčky, do fordu primáře z ženského oddělení. Úspěch se nedostavil, strhl závity v hlavě válců. Imitace Spáleného přešla na právnickou fakultu. Toto povolání vykonává dodnes. Pokud se tím zachránil jen jeden život automobilisty, kterému by se pokusil opravit brzdy, vyplatilo se to!

Další učedník: Petr Skála, veliký bezmála jako mechanik Obr, při práci v leže pod vozidlem, šokoval své kolegy. Nelehl si pod vůz na záda, nýbrž na břicho. Marně se snažil s rukama za zády povolit držáky výfuku. Jarda Kopecký jen kroutil nechápavě hlavou. „Ty si vůl, to sem eště neviděl za celej život, chceš podat zrcátko?“

Učedník krátce před vyučením: Manfred, Němec z Pochlovic u Kynšperku nad Ohří, se rád směje i v pracovní době. Ve mzdě ne hodinové, ale podle odpracovaného, moc prostoru pro legraci pro „ženáče“ není. Manfred je ale zatím svobodný, tak může. Zasáhla ho jen malinko aféra generála Šejny s jeho semeny s obilovin. Plné noviny jsou toho, v televizi denně, a taktéž rozhlasové stanice to pouští do éteru. Přezdívka Šejna je jednoho dne přišita Manfredovi. Asi proto, že jeho německé příjmení znělo podobně, také se s Manfreda stal Manfréd.

I zákazníci si časem zvykali oslovovat ho Šejnou, taxikář Kendy mu jednou předal pugét s ječmenem, žitem, ovsem a jedním čtyřlístkem jetele, prý aby měl co jíst, pokud by ho vězení neminulo. Kendymu se nepovedlo nastartovat opravený taxík, až ho někdo upozornil na to, že mu z výfuku čouhá nějaké seno.

Náš osobní servisní holič: Chodil, vlastně jezdil, do servisu jednou za čas se svým spartakem. Automaticky se uprostřed dílny objevily dvě židle. Osazenstvo dílny, až na Boženku, se na té jedné střídalo, na druhé si holič rozložil fidlátka. Zatím co mistr zručně vylepšoval lebky opravářů, jeho spartaku byla na oplátku také věnována pozornost. Seřízení ventilů, kontrola svíček a autobaterie, výměna motorového oleje a podobně.

Jednoho dne byl v dílně fofr, objevil se ředitel. Spartak byl vytlačen na dvůr bez nalití oleje do motoru. Mistru přes úpravy mužských hlav ukázán otvor, do kterého ať si prosím nalije olej ze sudu a touhle měrkou zkontroluje hladinu. Nikomu nebylo nápadné, a také na to v ten den nebyl čas, že holič nějak často a dlouho nalévá olej. Až Jarda Kopecký narazil na běhajícího holiče s konvičkou. „Tobě už to musí tíct z vejfuku!“

„Na měrce ještě není nic vidět,“ zněla odpověď. Na měrce ne, ale pod vozem. Učedník nezašrouboval výpustný šroub. Na onoho učedníka holič nezapomněl, při příští akci mu projel mašinkou středem lebky až na kůži. „Omlouvám se moc, ale ujela mi ruka, mladý pane. Mohu to ale napravit tím, že tě ostříhám dohola…“ A jelikož to tenkrát nebylo moderní jako v současné době, chodil postižený s přikrývkou hlavy nějakou dobu snad i spát.

Čerstvý vyučenec: Patřila k němu nejen zručnost a prořízla pusa, ale i jméno, jaké se jen tak neslyší. Každý nezasvěcený myslel, že je to přezdívka a raději byl oslovován Mirdou. Miroslav je krásné jméno, ani jeho majitel nevypadal nejhůř. Jeho otce jsem poznal jako řidiče autobusu v ČSAD. I u něho jsem myslel na přezdívku, ten už ale byl, oproti synovi, ve věku kdy to přezdívka být mohla.

Také Boženka znala ještě z ČSAD otce, a jedině ona nepoužívala Mirdu. Zákazníci občas zaslechli ženský hlas, jak volá z mycího boxu: „Šoustku, poď mi to prosím vyndat,“ neuměla vyjet s umytým vozem bez zákazníka, a Mirdu si oblíbila jako „vyježděče.“

Učedník nebojsa a kaskadér: Měl strojní průmyslovku, hodlal ale mít výuční list na automechanika. Byl dost sebevědomý a na všechno říkal: „To já vím, to já znám, přece nejsem blbec,“ a podobně. Při jedné příležitosti se dokonce nabídl kolegovi opravit vadnou televizi. „To ty umíš?“ ptal se nevěřícně majitel nefungujícího aparátu. „Na tom nic není, zatím jsem ještě opravil každou, stačí vzadu sundat víko, nechat ji zapnutou a držátkem šroubováku ťukat do všech elektronek (jo, mládeži, tenkrát ještě něco takového existovalo), u které to zajiskří, ta je vadná nebo má špatný kontakt.

I stalo se, a televizi už nebylo pomoci. A stalo se další, na citroenu se měl pouze vyklepat blatník V nestřeženém okamžiku, Pepa jméno jeho, odpojil jen tak ze zvědavosti všechny trubky od hydrauliky, auto patřilo cizinci, který se nacházel v karlovarských lázních. Bylo s tím dost starostí, než se povedlo najít pro každou trubku její správné místo. Dílně se na nějakou dobu ulevilo, když Pepa na ponku otáčel motor a pod padající motor ze stolu strčil nohu.