Bývalá ministryně školství Dana Kuchtová nevydržela tlak Martina Bursíka a Mirka Topolánka a odešla z vlády. Každému je jasné, že se nejednalo o odchod dobrovolný, ale odchod vyvolaný mimořádně intenzivní, hrubou a nevybíravou kampaní.
Vnímavý pozorovatel politického dění si určitě všiml, že se ČSSD, přes všechny výhrady, které k Daně Kuchtové měla, k této štvanici nepřidala. Dana Kuchtová nebyla úspěšnou ministryní školství. Vyčítat jí ale, že výhradně její vinou se zpozdila příprava čerpání evropských peněz, je nefér. Vždyť se stačí podívat,v jakém stavu je příprava na ministerstvech vedených pány Čunkem a Bursíkem! Čeho jsme tedy svědky? Jaké jsou skutečné důvody buranského vyhazovu „nejzelenější ministryně"?
Zdá se být čím dál zřetelnější, že sledujeme cynicky řízený proces „deidealizace" jedné politické strany. Strana zelených získala v průběhu prvních pěti let nového století vcelku slušný intelektuální potenciál. Podařilo se jí oslovit řadu ekologicky, liberálně a středolevě orientovaných lidí, často se solidním teoretickým zázemím. Tito lidé však nebyli schopni promyšlené reálné politické akce. Akce, která by vedla k získání přiměřeného politického vlivu. Zřejmě i proto se Strana zelených nebránila razantnímu nástupu Martina Bursíka. Tento politik je známý jako dobrý stratég, znalec technologie moci a člověk se zajímavými kontakty. Těžko jej ale považovat za zeleného z přesvědčení. Už jen proto, že se dříve angažoval, se stejně dojemně nevinným výrazem, ve prospěch křesťansko-konzervativního i liberálního uskupení. Martin Bursík je prostě tvrdý, cynický a chuti moci rozumějící vůdce, který se příliš nezdržuje ideály a zásadami. Pro svoji kariéru byl schopen zmodrat i zčernat. Když zezelenal, málokoho z těch, kteří ho opravdu znají, to udivilo.
„Nepraktičtí" ideologové Zelených v Bursíkovi uviděli šanci. Rozhodli se využít jeho ambicí k prosazení svého programu. Přepočítali se však. Říká se, že oheň je dobrý sluha, ale špatný pán. Martin Bursík dokázal sehnat peníze, najmout profesionály, naučit se a odříkat program. Dokázal uspět ve volbách a pomoci tak Zeleným do parlamentu. Zároveň však pracoval na tom, aby se zbavil všeho a všech, kteří by mu mohli překážet v jeho kariéře a plánech. Jak dlouho by se vydrželi intelektuálové, idealisté a autentičtí zelení dívat na využívání politické korupce, ohýbání práva ve prospěch koalice nebo popírání vlastního programu? Jak dlouho by byli ochotni prodávat vše kvůli osobnímu prospěchu a ambicím Martina Bursíka a jeho přátel? Těžko říct, ale rozhodně je bezpečnější se jich včas zbavit. Oheň zkrátka přestal být sluhou, stal se pánem a začal požírat okolí.
Hrozí nám, že v roce 2010 budeme mít školné na vysokých školách, americkou radarovou vojenskou základnu, podfinancované školství, tržní zpoplatněné zdravotnictví. Nebudeme mít ekologicky šetrnou vládní politiku, prvky přímé demokracie umožněné formou celostátních či krajských referend, ani posílenou ochranu menšin a lidských práv. O podpoře neziskovému sektoru si budeme moci nechat zdát. Výsledkem vládního angažmá Zelených budou biochlebíčky a biosaláty v parlamentním bufetu a zálohy na PET láhve. Budeme mít Stranu zelených podle názvu, ale modrých podle činů.
Nechci být hlasatelem chmurných vizí. Vždycky je šance, že se věci změní. Já v takovou šanci věřím. Věřím tomu, že v České republice bude konečně existovat Strana zelených, o jejíž spolupráci se bude ČSSD ucházet. Strana zelených, která bude mnohým připomínat, že vizí Evropy je sociální stát s ekologicky orientovanou tržní ekonomikou.
