Švejnar nebyl Antiklaus

Z mnoha diskusí, které sleduji na internetu, je zřejmé, že řada lidí by si přála setrvání Jana Švejnara v politice. Co může nedávný prezidentský kandidát nabídnout? Především silnou individualitu a vizi, na které se shodnou nejen politici napříč spektrem, ale většina obyvatel České republiky. Je to vize kosmopolitní vzdělanostní společnosti nezatížené vzdálenou ani nedávnou minulostí. Tato idea byla v předvolební kampani jasně sdělena a také pozitivně přijímána veřejností.

Většinu lidí už totiž unavuje věčné přemítání o vítězstvích a chybách naší nedávné historie. Chtějí se dívat do budoucnosti, chtějí změnu. Po téměř dvaceti letech od sametové revoluce už žijeme ve zcela jiném světě a je zřejmé i povzbuzující, že toto naše prostředí se v následujícím desetiletí ještě více promění.

Prezidenta Václava Klause vnímám jako silnou osobnost, která ale společnost spíše rozděluje, než spojuje. Je to člověk spojený s minulostí, jehož profil vytvarovala kontroverzní devadesátá léta. V tomto období se Klaus vyprofiloval jako politik, který část obyvatel fascinuje, ale stejně i nemalý počet obyvatel republiky popuzuje. Naproti tomu se Švejnar v průběhu krátké předvolební kampaně stačil ukázat jako člověk- politik, který nerozděluje společnost kategoricky na příznivce a odpůrce. Stal se skutečně nadstranickou osobností, která nemá na okolí polarizační vlastnosti. Profesor Švejnar dokázal zúročit svůj odstup od české politiky, je to člověk, který nemusí stále dokola vysvětlovat minulost. Nikomu nic „nedluží", není trvale spojen s žádnou mocenskou garniturou. Je přijatelný pro pravicově, středově i levicově smýšlející obyvatele.

Jsem přesvědčen o tom, že ideje, se kterými šel Jan Švejnar do prezidentské kandidatury, by byl schopen prosazovat i v praktické politice. Její současný konfrontační ráz voliče již unavuje. Budoucnost bude potřebovat veřejné činitele, kteří nebudou prosazovat svůj názor za každou cenu, i kdyby to měly být fauly a nečisté prostředky. Jak se můžeme shodnout na penzijní reformě nebo transformaci zdravotnictví, když spolu nedokážeme mluvit ani v poslanecké lavici? Nová Evropa stojí na konsensuálních řešeních a bylo by naivní se domnívat, že vystačíme jen s obhajobou lokálpatriotismu a omílání drobných témat malostranské politiky. Jan Švejnar je nadějným politikem právě proto, že není utopen v těchto tématech a jeho kosmopolitní nadhled je blízký většině obyvatel.

Často dostávám otázku, co vlastně Česká sociální demokracie podporou Jana Švejnara sledovala. Bylo to hledání Antiklause nebo snad jen mediální hra? Nikoli. Byl to pokus dát republice skutečně nestranného a nadstranického prezidenta. A nejen to. Příchod profesora Švejnara do politiky přinesl změnu stylu, kterou místní scéna vyžaduje. Byla za ním snaha najít cestu ze současného marasmu, který dusí celou Českou politiku. Takováto změna v úřadu prezidenta by mohla být tím impulsem, který povede ke změně klimatu v celé společnosti.