Výčet hříchů nadnárodních řetězců by byl dlouhý. Klamavá reklama například. Finty se slevami, které slevami nejsou. Ale také prodej špekáčků, kilo za 29 korun, přičemž tyto „masné výrobky" (už to je výmysl) neviděly ani špek, natož pak maso ze svaloviny a měly by se jmenovat „Cosi, co se pouze vzdáleně, hlavně tvarem, blíží špekáčkům." A nad nimi by nemělo být ono eufemistické „masné výrobky", ale „výrobky, které se kdysi potkaly na jatkách s masem, ale pouze velmi matně si to pamatují". Jestli bych něco opravdu chtěl, tak najít způsob, jak donutit řetězce pojmenovávat věci pravými jmény, což by se také dalo říci - nelhat.
Stát nemůže kontrolovat všechno, nemůže zajistit, aby máslo bylo máslo a aby se výrobek obdobný, ale přesto velmi jiný jmenovat přesně tak, jak by měl. Zaměstnalo by to tisíce lidí s výsledkem nevalným. Co ale stát může je podívat se do zahraničí, jak jsou tam řešeny zákony, a to vhodné pro nás vložit do zákonů našich.
Věci je třeba vidět ne ze stránky kontroly a represe, ale hodně ekonomicky, tak, aby samo prostředí neumožňovalo a nenutilo všechny možné články řetězu od zemědělce až po onen hypermarket ubírat z kvality kvůli ceně.
Jak se totiž vlastně na pult dostanou ty špekáčky, které nejsou špekáčky? Když chce výrobce potravin umístit své zboží do hypermarketu, tak musí zaplatit řadu různých poplatků a také přistoupit na vydřidušské fakturační a platební podmínky. Zároveň ale musí udržet cenu hodně nízko. Takže udělá co? Tyto náklady přenese na zemědělce a do kvality suroviny. Takže: zemědělci dostanou málo a špekáčky se dělají z odpadu. Pardon, že to tak říkám, ale z odpadu.
Není to tak dlouho, co si dva významní čeští „pekaři" zavzpomínali na jednání s představiteli nejmenovaného obchodního řetězce. Byl po nich za minimální cenu požadován chléb, nad kterým nebudou zákazníci zvracet hned u regálu, ale až na parkovišti. „Tam už nám to nevadí," poznamenal podle této výpovědi pekařů onen obchodník. Jde z toho hrůza? Jistě - přesně tak.
Je to třeba zastavit, nebo se dočkáme toho, že budeme jít solené otruby vydávané za biskupský chlebíček.
Vždycky, když začnu mluvit o tom, že je třeba zavést do vztahů mezi dodavateli a prodejními řetězce více slušnosti, objeví se nějací top liberální chytráci s pokřikem, že to je komunistické... Není, je to jen výraz faktu, že řetězce jsou z principu uspořádání trhu v podstatně lepší situaci nežli potravináři a zemědělci, mohou si daleko více dupnout a diktovat. Nevidím nic neslušného na tom, když řekneme, že platit dodávku devadesát dnů po obdržení zboží není fér, když řeknu, že požadovat od výrobce regální a příspěvek na marketing také není fér. Prodej je džob řetězce, on potřebuje tržby. Není nic špatného chtít, aby na každém výrobku bylo dostatečně jasně, dostatečně velkým písmem a přesně napsáno, z čeho se skládá.
To všechno dokázaly dostat vyspělé země do svých zákonů a nevidím žádný důvod, proč bychom to neměli umět také. Stejně jako to, že za prodej zkaženého masa má být taková pokuta, která zabolí i nadnárodní koncern. Neslušnost se nesmí vyplácet, to je celé.
