Je pochopitelně čím dál jasnější, že kontroverznost zákona o regulačních poplatcích je skutečností a nikoliv virtuální realitou, jak nám podsouvají pan premiér Topolánek a pan ministr Julínek. Ve středu jsme měli nejen my, účastníci řízení, ale také média a široká veřejnost možnost vidět, jak nekoncepční, nekompetentní a zmatený celý zákon je. Viděli jsme neschopnost jasně popsat smysl zákona, jeho vznik, jeho soulad s ústavou.
Vítám jako navrhovatel stížnosti o neústavnosti zákona, že se soud rozhodl dále posuzovat tento návrh a ve světle výpovědí svědků považuje za nutné ústavnost zákona posuzovat odpovědně.
Jako výrazný výstup ze soudního jednání spatřuji především neschopnost pana ministra a pana premiéra jasně obhájit svůj postup při projednávání zákona. Projevil se fakt, že zákon je špatně a neprofesionálně připraven a že přijat sněmovnou byl nikoli na základě svého obsahu, ale na základě politické síly a koaličních dohod.
Nebudu samozřejmě nyní hodnotit další možný vývoj, protože je pouze věcí Ústavního soudu, jak bude dál postupovat, nicméně připouštím, že i tento stav, tuto situaci vnímám jako úspěch navrhovatelů stížnosti. Nevím, jestli se vláda a ministerstvo zdravotnictví dokáže s jistou dávkou sebereflexe ohlédnout za tím, co se stalo, nicméně občané a voliči mají daleko jasněji a dnes si umí už každý občan představit, jakou past na něj vláda připravila. Je otázkou, zda to není past i pro současnou vládu.
