Dělení a spojování

Pořád se něco děje. Po komunálních volbách, které pro ČSSD nedopadly nijak tragicky ani zářivě, se občas zdá, že se pohnula zemská osa. Ale ne. Prosím, chápejte mou předchozí větu s nadsázkou. Zemská osa se nepohnula. To se pouze na radnicích v celé zemi utvářely nové koalice.

V závislosti na výsledku voleb v jednotlivých obcích byla jednání někde dramatická, jinde poklidná. Zdá se, že platí přímá úměra čím větší město (rozuměj rozpočet), tím ostřejší jednání a lokty.

Před 21 roky kvůli tomu lidé stáli na náměstích. Chtěli najít únik ze šedé reality a přáli si vzít správu své země do vlastních rukou. Možná si tehdy málokdo uvědomoval, že demokracie není dokonalá. Možná si leckdo myslel, že přichází ráj na zemi. Nic takového se nestalo. S demokracií a svobodou přišla i různost postojů a názorů. Spolu s tím také spory o směřování společnosti a boje o moc.

Není to ideální příběh, ale je přirozený a starý jako lidstvo samo. Důležité je, že i když je demokracie nedokonalá, nikdo nic lepšího nevymyslel. Kvůli sporům o pražskou radnici, souboji o to, jaká koalice bude stát v jejím čele, není demokracie u nás o nic slabší.

Hororové vize o budoucnosti, slova o zradě na voličích, sebeponižující afektované věty o „potratech“ z úst politiků, to vše je jen její součást.

Demokracie přes to, že můžeme mít v tomto období dojem, že je tomu naopak, nás spojuje. Neustálou potřebou hledat nová řešení, potřebou dohlížet na správu věcí veřejných. Dává nám příležitost a naději.

Před několika týdny jsem seznámil veřejnost, a to nejen stranickou, se „svým“ Desaterem. S mou vizí toho, jak si představuji v základních bodech budoucnost naší strany. Strany, která je součástí veřejného života, součástí demokratických procesů. Opět vnímám bolestivé a dramatické reakce.

Krátce nato vydal svou Vizi 2014 i Bohuslav Sobotka. A opět sledujeme povrchní rozbory, slova o rozdělování a konci demokracie – tentokrát sociální. Není to tak.  Naopak, za celou dobu, kdy jsem členem strany, jsem nezažil tak živou debatu, někdy vášnivější, jindy umírněnou, ale vždy probouzející očekávání a zájem. Snahu o změnu k lepšímu.

Nic nás nemůže motivovat k sjednocení strany k jejímu vzestupu víc. Není to nepřátelství, je to motivující soupeření. V tom jsme jistě zajedno. Nerozdělujeme se, naopak spojujeme. Ať už se to někomu líbí nebo ne.

17. listopad před 21 roky odstartoval změny. My nejsme jen jejich diváky, jsme jejich účastníky a tvůrci. Můžeme se přít, můžeme se střetávat, ale díky demokracii se vždy dokážeme vydat nějakým směrem. Někdy jasným, jindy méně, ale pořád je to lepší než jednolitý proud lidí vidících jen jediného vůdce.