Tak se to povedlo. Trestní stíhání vicepremiéra Jiřího Čunka kvůli korupci bude zastaveno, říkají obvykle dobře informovaná média. Tedy předpokládám, že nebude zastaveno kvůli korupci, ale že jde o ono vyšetřování možné korupce, ve kterém Jiří Čunek figuroval na straně přijímatele pozornosti o velikosti pěkného půl milionu. Naše dobře informovaná média jistě nejsou informována svým zdrojem ze státního zastupitelství zase tak dobře, aby jim bylo známo, že vyšetřování bylo zastaveno kvůli korupci.
Na stranu druhou - určitě jsou informována tak dobře, aby si dvě a dvě dala dohromady a spočetla si, že to je týden před hlasováním o reformách, se kterým je spjata další existence vlády. To je ale náhodička. Jak napsal pan Svěrák v Lotrandovi a Zubejdě: „Svět je malý a o náhody tu není nouze." Nebo by také šlo sáhnout do frází sportovních komentátorů: „Rozhodčí byl dvanáctým hráčem domácích..." A někteří si mohou zavtipkovat, že státní zástupce Arif Salichov je stotřetím hlasem koalice. Uznávám, že je to však smutný humor...
Plus mínus týden před něčím, to je takový podpis ODS, markant ukazující na pachatele, řekl by kriminalista. Ani ne týden před volbami v roce 1990 (tehdy to bylo dokonce jen něco přes dva dny před hlasováním) vytáhl Jan Ruml (tehdy OF, poté ODS) spisy StB proti tehdejšímu šéfovi lidovců Bartončíkovi, plukovník Kubice svou zprávu tasil „pracovní" týden před volbami loňskými, teď zase máme týden před jednáním o reformách. Týden má v dějinách ODS zjevně zvláštní, magickou moc.
Ale čert to vezmi. Nejdůležitější je, že tu máme stotřetího poslance koalice, takovou pojistku. Jako u pistole, asi takovou. Protože na co nám tato zapeklitá historka ukazuje? Že moc může vše. Pár hodin před vznesením obvinění vzít na jednom konci republiky případ jednomu státnímu zástupci a jednomu vyšetřovateli, dát věc jiným lidem úplně jinde a pak týden před tím, než by se možná mohl někdo z hlasů koalice bouřit proti galimatyáši, kterému pan Topolánek říká poťouchle reformy, bouchnout do stolu a vykřiknout: „Nic se neděje! Všechno v pohodě! Žádný problém."
Trvalo to měsíce a měsíce vyšetřování, prověřování alibi místopředsedy Čunka, která se ukázala jako falešná a smyšlená. Už jenom to, že mu byl sjednán pokus o falešné alibi je svým způsobem důkaz. Celou dobu vyšetřovatelé vyvraceli jednu Čunkovu obhajobu za druhou. Všechno se ukázalo jako výmysl. A teď nic z toho?
No dobrá. Je tu nová současná truchlohra v podání naší konzervativní pravice: „Já na Čunka, Čunek na mě."
