Každý z nás se může stát součástí osudového okamžiku

Při sledování zpravodajství o páteční havárii tramvají v Ostravě na mne padla tíseň. Tíseň z krutosti a nevyzpytatelnosti osudu, jenž během vteřiny mění naše životy a bortí vše , na čemž jsme založili své jistoty a pocity štěstí. Mrazí mne z představy, že každý z nás se může stát součástí osudového okamžiku nejen jako oběť, ale i jako viník. Nikdo z nás není imunní vůči selhání sebe sama, každý z nás  může být kdekoliv a kdykoliv iniciátorem událostí, které povedou nezvratně k tragédii.

Nemám na mysli hrubou či vědomou nedbalost, kdy se na něco vykašleme, kdy něco z lajdáctví opomeneme či neuděláme .Ta zasluhuje přísné potrestání. To je jednoznačné. Mám zde na mysli vteřinový mozkový zkrat, kdy zkrátka náš mozek špatně vyhodnotí situaci, kdy se jen prostě spleteme či něco přehlédneme. Nikdo z nás není stoprocentně ochráněn před takovýmto omylem , ani před následky, které takovéto fatální pochybení může vyvolat. Je mi moc líto všech obětí páteční havárie v Ostravě. Je mi líto i toho, kdo vše pravděpodobně zavinil. Jestli se prokáže jeho vina /jako že asi ano /, zcela nepochybně musí následovat trest. Je to spravedlivé vůči obětem a postiženým tohoto neštěstí. Ve svém okolí jsem však zaslechl názory , které tady nemohu vůbec reprodukovat. Jestli šlo opravdu o omyl/přehlédnutí údajů o křižování v rozpise jízd?/ a nikoli o hrubou nedbalost(!!!!!), pak bych si přál, abychom se na celou událost a její následky a případnou soudní dohru nedívali prizmatem těch dokonalých, chyb prostých jedinců, těch , kteří vidí v trestu akt jednoduché a primitivně  přímočaré msty a odvety za provinění. Navíc nové informace o této tragédii svědčí o tom, že pravděpodobně celá trať mohla být zabezpečena lépe tak ,aby případné selhání jednotlivce zcela eliminovala. Pavel