Ke článku Jaro Nováka “ŠVÉDSKO: Na cestě do socialistického pekla?”

Když jsem otevřel dnešní číslo Neviditelného psa, vykoukl na mě článek Jaro Nováka “ŠVÉDSKO: Na cestě do socialistického pekla?” Ihned jsem si ho s chutí přečetl.

O Švédsku jsem toho v poslední době slyšel poměrně hodně a tak mě zajímal pohled člověka, který tam opravdu žije. V mnohém mne pan Novák nezklamal. Přesto cítím potřebu na jeho článek (ale také na diskusi pod článkem, do které jsem zcela mimořádně nahlédl) reagovat.

Na rozdíl od mnoha diskutujících si nemyslím, že pan Novák je hlupák nebo úplný mimoň. Ani si nemyslím, že lže a dokonce si ani nemyslím, že záměrně zkresluje a překrucuje fakta. Pan Novák je dle mého názoru zcela typický představitel západní generace osmdesátých let minulého století. Generace, která, jak sám píše, prožila šťastný život. Tento fakt panu Novákovi věřím a upřímně řečeno mu ho do značné míry i závidím. Na rozdíl od autora jsem však přesvědčen, že jeho generace (a to nejen ve Švédsku, ale i v Německu, Francii, Itálii, Řecku a dalších státech západní Evropy) prožila svůj šťastný život na úkor jiných. Prožila jej zčásti na úkor nás o jednu až dvě generace mladších, ale především na úkor našich dětí a vnuků. (Život na úkor přistěhovalců ponechám mimo tento článek, jelikož to je bez přílišné zkratky téma na samostatnou úvahu.) Dlouho jsem před tím také zavíral oči, ale pak mi nezbylo než je otevřít. Poválečný ekonomický úspěch toho tolik obdivovaného západu byl a je založen na třech pilířích: chronické zadlužování, levná práce přistěhovalců a dovoz levného zboží ze zemí třetího světa.

Z důvodů, které jsou pro mne záhadou, se po celou dobu strkala a stále strká hlava do písku před faktem, že zadlužovat se nelze do nekonečna, druhá generace přistěhovalců už není ochotná pracovat za stejných podmínek jako jejich rodiče a že levným dovozem ničíme vlastní výrobu a její tradice.

Nemusím bydlet ve Švédsku, abych viděl reálné výsledky této politiky. Také žiji v zemi, kde se už prakticky nevyrábí, nepracuje a všichni jen s otevřenou dlaní čekají jak se o ně stát postará. Už patnáctým rokem jsem zaměstnavatel a nemohu si nevšimnout jak se mění nároky nových zaměstnanců. Dnešní generace je možná vzdělanější, umí lépe pracovat s počítači a informacemi obecně, ale také je mnohem méně cílevědomá, prostá ideálů, pokud za takový ideál nepočítáme vydělat co nejvíce peněz při co nejmenší námaze. Stále se rozvírají nůžky mezi prací a zábavou. Holky, které k nám nastupovaly na přelomu tisíciletí, v té práci viděly a ještě stále vidí potěšení, cíl svého snažení. Děvčata o generaci mladší už jen zdroj příjmů pro financování svých koníčků. S tím je pak přirozeně spojena ochota, důslednost a zejména odpovědnost k prováděné práci. A to jsou ještě stále ti, kteří jsou ochotni pracovat.

Pan Jaro Novák není nějakým exotem ze Skandinávie. Mnoho jemu podobných lidí žije všude okolo nás. Lidí, kteří jsou v podstatě spokojení. Žijí ve velmi dobrých podmínkách a ve výhledu 5-10 let, kam jsme tak schopni reálně dohlédnout, nevidí důvod, proč by se mělo na jejich situaci cokoli změnit. Jsou dost bohatí na to, aby cítili potřebu postarat se o ty chudší ať už jsou v jejich zemi, do jejich země přijíždějí, nebo se pomoc doveze až do jejich domovů. Mají pocit, že svět je tak spravedlivý a nepotřebují vidět na konec svých činů. Lidé jako pan Novák pak také dokola volí ty socialistické politiky (ať už si oficiálně říkají pravice, střed nebo levice), kteří buď z neznalosti, ze zbabělosti nebo z čirého prospěchářství budou do nekonečna opakovat mantru sociálně spravedlivého státu, dokud nám to vše nespadne na hlavu.

Mohl bych být spokojený jako pan Novák. Prožil jsem poměrně spokojené dětství v končícím komunismu a většinu svého produktivního věku mám možnost žít v zemi, která je dost svobodná na to abych mohl realizovat své cíle. Dnes jsem ve věku, kdy mne sice problémy, které se na nás valí, ještě asi dostihnout, bude to ale ve stáří, kdy mé nároky budou střízlivější a už se nějak protluču. Mohl bych tedy být spokojený. Jenže mám syna, kterému letos budou čtyři roky…

V posledních dnech toho bylo a bude hodně napsáno o holokaustu. Kdyby v meziválečném období nebyla na všech stranách masa těch spokojených pánů Nováků, nemuselo k žádnému holokaustu dojít. Hitler by nebyl zvolen, když už by byl zvolen, budoucí spojenci by ho včas zastavili a kdyby ho včas nezastavili, židé by se včas vystěhovali do zemí, kde by jim nehrozilo nebezpečí. Namísto toho všichni seděli a čekali, že to nakonec dobře dopadne. Nedopadlo.