Jan Svěrák, a nebudeme si to nalhávat, je filmový fenomén, bez ohledu na to, co natočí za podívanou. Lidi do kina chodí na Svěráka a ne na jeho filmy, dalo by se říci s nadsázkou. Zatím každý jeho film (začneme-li Obecnou školou a skončíme Vratnými lahvemi) byl v kinech nepřekonatelně úspěšný. Nový film Kuky se vrací ovšem není tradičním tragikomickým snímkem, nýbrž pohádkou, se kterou se dal na boj právě i Svěrák. Kdo vyhrál bitvu obra s trpajzlíkem?
Malý Ondra (Ondřej Svěrák, ano, nápadně se podobá svému tatínkovi) trpí asmatem. Trpí zároveň i kouzelnou dětskou představivostí, takže když mu maminka (Kristýna Nováková) vyhodí plyšovou hračku Kukyho (mluví Ondřej Svěrák), ve které se drží prach, a ta skončí na smetišti, je jasné, že se začne dít něco dobrodružného. Plyšový Kuky ožije, dostane se ze skládky do nedalekého lesa a pozná moudrého kapitána Hergota (mluví Zdeněk Svěrák), se kterým, jak doufá Kuky i Ondra, najde cestu domů. Při hledání cesty domů narazí na řadu překážek v podobě zlého Anušky (mluví Jiří Macháček) a dvou Pytlíků Zapíka (mluví Jiří Lábus) a Vidličky(mluví Petr Čtvrtníček). Jenže jsou tu ještě ptáci, šnek, liška a další...
Celý snímek je sám o sobě magický. Kouzelný svým zpracováním a technickým provedením, až máte pocit, že si režisér Jan Svěrák vyloženě hrál. Jenže má to i háček. Celé to kouzelné zpracování mě přestalo okouzlovat během první půl hodiny, nepočítám-li prvních 10 minut, kde hrajou skuteční herci. Míň jsem se začal soustředit na technickou stránku filmu a více přemýšlel o ději.
Škoda, že děj je velmi řídký, a nikoho zajisté nepřekvapí, když dobro zvítězí nad zlem. Vemete-li v potaz i to, že každých 10 minut sledujete automobilovou honičku všech loutkových postav, které jsem zmiňoval v úvodu, a musíte respektovat i to, že film je přeci jenom pro děti a ne pro dospělé. I když přijde řada i na vtipnou debatu o sexu.
Místy má divák pocit, že laskavý a bystrý scénář má na svědomí Zdeněk Svěrák, ale ten práci na scénáři odmítl, a vše je v rukou Svěráka Jana (kromě básniček pro Anušku). Za sebe mohu říct: bohužel. Je možné, že potom by byl děj více zábavný i pro diváka staršího. Slabou stránkou je i hudba, která filmu nepomáhá, a kdyby ji bylo méně, nic by se vůbec nestalo. Velmi rušivý je i způsob dabování postaviček z lesa. Zatímco v podání herců v čele s Jiřím Lábusem, Petrem Čtvrtníčkem a nebo Jiřím Schmitzerem vás vůbec netahá za uši a přijde vám, že nijak nevyčnívá, o Svěrákovic tandemu se to říct nedá. Malý Svěrák neovládá ještě tolik zkušeností, aby mohl skvěle interpretovat smutek nebo strach, a Zdeněk Svěrák tak nějak svou postavu "jen" čte. Zcela jistě to byl záměr, ale hodně zbytečný.
Velkým plus se dá nazvat role Oldřicha Kaisera, který v závěru filmu sehraje možná (říkám možná, protože provedení závěru filmu se každému nemusí zamlouvat) důležitou roli. Za tento úsek panu režisérovi děkuji. Potvrzuje tím dlouhověké pravidlo: Dětská fantazie se odvíjí od skutečné reality. A samo o sobě nadšení, s kterým byl film jistě natočen, se dá označit plusem snímku.
Rozum vyhrává nad magií, stejně jako Kuky nad mokrem. Podle závěru bychom mohli počítat s pokračováním, ale zdání klame... Kéž by nebo škoda?
Hodnocení: 60 % (jste-li dospělý a máte dítě - přidejte si 10 %, jste-li dítě - přidejte si 20 %)
