Recenze: Kocour v botách – Vidina šustících bankovek (50 %)

Pokud jste si oblíbili postavu kocoura z animovaných příběhů o zlobrovi Shrekovi, jste přesně ti, kterým je film určen. Ostatní se budou nudit. Bohužel.

A slovo nuda Vás napadne hned na začátku. Než se celý příběh filmu (ten se převážně točí kolem třech kouzelných fazolí) rozjede, uvidíte Kocoura třikrát tancovat, pětkrát utíkat, desetkrát mňoukat a jednou kulit kočičí oči. Představoval jsem si nápaditější děj filmu, ale dalo se předpokládat, že nebude zas tak o co stát. Animovaný film pro děti není mým šálkem kávy (vlastně je, nedávno uvedený Ratatouille v TV mi potvrdil, že mám rád animované filmy), ale proč se mi sakra ten Kocour nelíbil? S tím příběhem mám prostě problém.

Na film, který je určen pro děti, mi přišlo dost časté vykecávání postav zbytečné a zdlouhavé. Pokud u toho některé dítě neuslo (a že jich v kině bylo), tak vsadím jednu kouzelnou fazoli, že v něčem muselo jet.

Tvůrci zkrátka střídali v hlavách jednu legrácku za druhou a zřejmě až po tom usoudili, že by film měl mít nějaký pevný děj, a přidali ten o kouzelných fazolích…

Pokud film kulhá po stránce dějové, s technickým provedením je na tom o mnoho lépe. Například použití děleného obrazu byl dobrý nápad, ale nic by se nemělo přehánět. Po chvíli mě začalo nudit i tohle.

Aspoň, že za vizuál se filmu nedá nic vytknout. Díky tomu je moje hodnocení takové, jaké je. A dost možná by moje hodnocení bylo ještě vyšší, kdybych viděl originál s hlasy Antonia Banderase a Salmy Hayek.
Je víc než jasné, že producent filmu Guillermoo del Toro (taky se divíte, že to má na triku zrovna on?) si měl najít lepší důvod, jak dostat Kocoura v botách na plátno kin, a ne jen kvůli vidině šustících bankovek.
P. S. Celou dobu mi byl protivný Valda Cvalda. Což byl asi záměr tvůrců…