To bylo tenkrát, když první Fimfárum s pěti pohádkami navštívilo v kinech 120 tisíc diváků, zjistilo se, že loutky u nové generace dětí fungují stejně tak, jako vyprávění Jana Wericha a vzniklo Fimfárum druhé s pohádkami čtyřmi, které si vydobylo 80 tisíc diváků, a které už nebylo tak povedené jako to první, přesto nebo právě proto vzniklo Fimfárum třetí aneb Fimfárum – Do třetice všeho dobrého 3D.
Patříte-li mezi ty, které animovaný (loutkový) film nikdy neokouzlil, nezajímal anebo nudil, pak vězte, že třetí Fimfárum by Vás mohlo vyvést z omylu. Fimfárum 3D nenudí, je vtipné, magické a na svém kouzle nic, ačkoli využívá moderní technologie (možná právě proto), neztrácí. Hlavní měrou na tento fakt přispívá vyprávění Jana Wericha, které je nadčasové a snadno zařaditelné do jakékoli doby. Werichovo vyprávění je plné humoru, moudrosti a poučení.
V první pohádce Jak na Šumavě obři vyhynuli se štáb filmového týdeníku vypraví do šumavských hvozdů odhalit pravdu o tom, zda tam opravdu žijí nebo nežijí obři, hrající pradávnou hru „na většího“. (oficiální text distributora) První pohádka a hned „pořádný nářez“, který může nejednomu divákovi ztížit vyprávění příběhu, který je založen na výborné myšlence – kopce na Šumavě totiž skutečně připomínají těla obrů, a když se zadíváte hned v prvních minutách, jednoho ležícího „obra“ uvidíte. Jenže možná se spíš budete snažit pochytit vyprávění příběhu, které jede jako blesk. Jistě Vás zaujme i veverka, která během prvního snímku poskakuje, kde se dá a připomíná tím jednu dobře známou veverku z Doby ledové.
V druhé pohádce O kloboučku s pérkem sojčím aneb Král měl tři syny, zavolá si ale pouze dva, neboť syna Honzu nikdo nebere vážně. Král si vysoko v horách si zapomněl klobouček se sojčím pérkem a teď se mu po něm ve stáří zastesklo. Cesty do hor jsou však složité a je otázkou, zda dojede Rychlomilův Bugasseratti nebo Bull-Bagr Speciál královského syna Siloslava. Nebo že by přeci jen moped třetího Honzy? A může se královský syn stát absolutním mistrem světa všech závodů a všech kategorií? (oficiální text distributora) Pohádka, která je spíš vhodnou poučkou pro diváka dospělého než nezbedné dítko, Vám zajisté vnukne myšlenku, jestli byste neměli někdy zpomalit a užívat si života jinak než honbou za prací a vítězství. A každého diváka jistě zaujme i použití loutky v reálném archivním záběru automobilových závodů. Skvělý svěží nápad, při kterém se kino dobře baví.
A poslední pohádka Rozum a Štěstí řeší kardinální otázku, zda se dá žít bez Rozumu nebo bez Štěstí. Když pak spolu pan Rozum a pánisko Štěstí uzavřou sázku, rozhodnutí o jejich nepostradatelnosti má potvrdit hloupý pasák prasat Ludvík. (oficiální text distributora) Nejdelší a nejznámější (vzpomeňte si na Nesmrtelnou tetu) pohádka z třetího Fimfára je určitě i nejpovedenější. Je plná zábavných momentů (pasáčkovi prasata mávající s cedulí se srdcem aneb „I LOVE YOU“, Rozum zabydlený v mysli pasáčka Luďka, kde rozbalí svůj počítačový systém, který Luďkovi v hlavě pořádně rozsvítí, v hlavě Ludvíka se dají najít takové věci, jako jsou myšlenky na sex a úchylky) a popkulturních odkazů (když si Rozum neví rady, poradí se s www.gúgl.com, když král hledá ženicha pro svou němou princeznu, vyvěsí reklamu www.staňsekrálem.com). Ruka výtvarnice ze Španělska Patricie Ortiz Martínez je vidět na každém záběru.
Mladá tvůrčí práce (pro něž to byla první zkušenost s celovečerní metráží i s filmem pro kina) je vidět na každém kroku, lépe řečeno na každém filmovém okénku, ale stejně ani tak se režisérka Vlasta Pospíšilová nenechala zahanbit.
Volíte-li mezi snímkem pro své ratolesti, ale samozřejmě i pro sebe, a v případě Fimfára klidně pro sebe, vyberte si právě Fimfárum, aktuální pohádka Na vlásku určitě není špatná, ale česká klasika vás nudit rozhodně nebude. A ačkoli i ve Fimfáru narazíte na product placement v podobě časopisu Týden, který je mediálním partnerem filmu, tak jak říká producent filmu Martin Vandas: „Usilovali jsme o inteligentní střední proud, který by byl alternativou vůči disneyovské líbeznosti. Přitom jsme - troufám si tvrdit - výpravní, vtipní.“ Tak nelze jinak než s ním souhlasit.
Hodnocení: 70 %
Česká republika, 2011, 75 minut
Režie: Vlasta Pospíšilová, Kristina Dufková, David Súkup
Scénář: Jiří Kubíček, Martin Vandas
Kamera: Hubert Hesoun, Zdeněk Pospíšil
Hudba: Karel Holas, Jaroslav Uhlíř, Zdeněk Svěrák, Vladimír Merta
Herci: Jan Werich, Jiří Macháček, Miroslav Krobot, Ota Jirák, Roman Říčař, Miroslav Vladyka
Premiéra: 10. 02. 2011
Distributor: Bioscop
Hodnocení jinde: CSFD – 72 %
Článek vznikl původně pro web www.lookhere.cz.
