Existovala obava, že média nebudou zmiňovat nejhorší datum naší tisícileté historie 15. březen 1939 vzhledem k tomu, že Německo je přece náš současný největší přítel. Zmiňují, jenže bez uvádění příčinných souvislostí.
Tři sta let čekal český národ na svůj samostatný stát. Ano, byl nám povolen Britským impériem a Francií v zájmu rozpadu jejich konkurenta, podunajské monarchie Rakouska - Uherska. Prapodivnými machinacemi v závěru války (36 hodinový spánek německého kancléře prince Maxe Bádenského po koňské dávce uspávacích prostředků, abdikace německého císaře Wilhelma, o které císař nevěděl a dozvěděl se o své abdikaci až z tisku) zaniklo i Německé císařství. Naprosto nesmyslné podmínky versailleské smlouvy vůči Německu pod řízením mezinárodních sil které nerespektovaly faktické podmínky Příměří z Compiegne z 11. 11. 1918. Pozor bylo to PŘÍMĚŘÍ mezi silami Dohody a Německou říší, NE KAPITULACE Německa. První světová válka neskončila na bojištích Německa, ale na bojištích Francie, málokdo si toto uvědomuje. Německo podle versailleské smlouvy nesmělo mít žádné tanky, ponorky, válečné letectvo, všeobecnou brannou povinnost, armádu jenom o 100000 mužů, demilitarizaci Porýní atd.
Naprosto neúnosnými válečnými reparacemi, hospodářskými podmínkami bylo Německo fakticky vrženo do neskutečné bídy a byla tak připravena vhodná půda pro nastolení nacistického režimu. Anglie a Francie po nástupu Hitlera k moci a jeho demontáži veškerých podmínek poválečného uspořádání, neudělaly vůbec nic. Ba právě naopak, jakoby se snažily Hitlerovi nahrávat. Možnost uspořádat Německu olympijské hry nejenom letní, ale i zimní, v roce 1936, nacistické Německo představilo jako prosperující stát s moudrým vedením. Naprosto nepochopitelné chování západních mocností v době, kdy už byly koncentrační tábory v Dachau a pod.
A ještě nepochopitelnější bylo chování těchto mocností k perle demokracie ve střední Evropě, k hospodářsky prosperujícímu Československu.
Edvard Beneš, (na rozdíl od Karla Kramáře, prvního předsedy československé vlády), jako dlouholetý ministr zahraničí orientoval naši republiku výhradně na Francii. S Francií a jejími čelnými představiteli byl spojen od roku 1927 i členstvím v zednářské lóži, respektive myšlením ze zednářství vyplývajícím.
A zde si myslím, že je ten problém. Edvard Beneš si vůbec nemohl představit, že by ho zahraniční zednářští bratři mohli zradit, když bylo předválečné Československo zednářským rájem a mnoho umělců (Mucha, Dyk) a politiků (Jan Masaryk, ale i kupodivu Alois Rašín) bylo svobodnými zednáři.
Jenže košile je bližší nežli kabát. My, Češi, si vždycky myslíme, že to s námi ti velcí myslí dobře. Anglie se ale potřebovala dostat k nerostnému bohatství sovětské Sibiře a k tomu by ji mohlo dopomoci silně vyzbrojené Hitlerovo impérium, které by Sovětský svaz napadlo a samo si na něm vylámalo zuby (což se vlastně posléze stalo, ale bez toho nerostného bohatství pro ostrovní impérium).
Takže k 15.3. 1939. To je datum, které bezprostředně navazuje na září 1938 a Mnichovskou dohodu. Československo mělo v roce 1938 jednu z nejsilnějších armád. Na jaře 1938 ČSR disponovala 34 divizemi proti 28 divizím wehrmachtu. I když pohraniční opevnění nebyla dobudována, ČSR se na válku připravovala. Bohužel Beneš nedal už v roce 1933 na rady armádních odborníků a zbrojit a stavět opevnění se začalo poměrně pozdě.
Často se operuje tím, že by sudetští Němci nebyli k ČSR při vypuknutí války loajální. Jenže to říkají ti, kdo neznají povahu sudetských Němců. Kdyby prezident a vláda dali najevo, že budou svou zem bránit a padly nějaké tresty smrti pro vlastizrádné křiklouny (tehdy byl trest smrti za vlastizradu), tak by i sudetští Němci sloužící v československé armádě, navíc většinou na Slovensku v Ružomberoku a pod. byli vojensky platní. Nakonec se v ČSR sudetským Němcům ekonomicky žilo daleko lépe než Němcům v Říši. I ten zloduch Konrád Henlein nechtěl se svou partají, se kterou vyhrál v ČSR volby, připojení k Říši. Byl k tomu donucen svými členy a, což je ještě daleko smutnější, dalo se mu najevo po čilých stycích s britskými politiky, že se Británie postaví na stranu sudetských Němců.
Navíc němečtí generálové, včetně velitele Wehrmachtu Waltera von Brauchitsch, uvažovali před Mnichovem o sesazení Hitlera, protože nechtěli válku s ČSR, protože ČSR byla prostě silnější a byl zde psychologický faktor obrany.
Jaká ironie. Díky zbabělosti Edvarda Beneše a neuvěřitelné zradě západních spojenců, kteří dokonce prohlásili, že když se budeme bránit, budou nás brát jako agresory a Hitlerovské Německo jako oběť, tento pozdější maršál vítal na pražském Hradě Adolfa Hitlera s tím, že operace 15. 3. 1939 proběhla bez incidentů. V březnu 1939 jsme se už nemohli ve zbytkovém Československu bránit a prezident Emil Hácha nemohl už nic dělat, než se později snažit alespoň trochu chránit některé české občany před likvidací. Alespoň jako právník věděl, že jeho podpis bude z hlediska historie neplatný, neboť jsme toho dne byli parlamentní demokracií a ne prezidentským státem. Mimochodem západní mocnosti garantovaly pomnichovské hranice Československa, takže Hitler vlastně porušil i tu Mnichovskou dohodu. Ale ze západu ticho po pěšině (jako ostatně i v letech 1948, 1968)
Německá armáda se vyzbrojila československými tanky a veškerou zbrojní výzbrojí. Paradoxem dějin je to, že československé tanky se valily přes Ardeny, míjející Maginotovu linii, aby dobyly prostřednictvím Wehrmachtu Francii, která nás zradila. (Československé tanky ještě bojovaly v německé armádě i v bitvě o Stalingrad). Mimochodem i Francii zradila zase Anglie, jejíž vojska spolu s francouzskými mohla německý útok odrazit. Jenže Anglie místo, aby šla vpřed, proti německým vojskům, obrátila se vzad a v Dunquerke čekala na lodě, které ji převezou na ostrov. Německá vojska čekala 13 km před přístavem, i když mohla velmi lehce celou britskou armádu zničit. Hitler dal rozkaz nezasahovat proti utíkajícím Britům. O tom píše generál de Gaulle, který věděl jak se hanebně Británie i k Francii zachovala. Proto vyvedl Francii z NATO, a vybudoval silnou samostatnou vojenskou doktrínu včetně atomového arzenálu. Zradu Británie totiž nevstřebal a Británie byla v NATO a Anglosasům nevěřil. Dokud měl tu moc, blokoval přijetí Británie do Evropského hospodářského společenství.
Jelikož se jedná o historická data, kde by bylo vhodné diskutovat, proto diskuzi povoluji a žádám takové ty povrchní, a často nenávistné, diskutéry, aby si data o těchto věcech přečetli. Zde ještě kromě všeobecných pojmů ještě jednou: Příměří v Compiégne, Versailleská smlouva, a hlavně Locarnská smlouva z roku 1925, kde měl diplomat Edvard Beneš zpozornět, neboť zamezovala Francii nám aktivně přijít při napadení na pomoc. Nemohu kvůli rozsahu článku popisovat o co šlo. Snad v diskuzi.
V roce 1918 jsme jako stát, který nezachvátila poválečná agónie, a který díky Aloisi Rašínovi měl pevnou měnu, na rozdíl od např. Německa, mohli vykročit na zcela samostatnou hrdou cestu, bez neustálého se opírání o jakékoliv mocnosti. Mohli jsme se vrátit do doby, kdy země Koruny české hrály významnou roli ve středoevropském regionu. Škoda.
Mgr. Petr Hannig, předseda ROZUMNÝCH a kandidát koalice ROZUMNÍ a Národní demokracie do Parlamentu EU
