Zaměstnanci některých firem straší myšlenka, že by umělá inteligence (AI = artificial intelligence) mohla ohrozit jejich pracovní místa.
Slyšel jsem v souvislosti s tímto fenoménem poučku: „Bát by se měli ti, kteří měli možnost pracovat na home office, čili pracovat z domova. Naopak ti, jejichž fyzická přítomnost je bezpodmínečně nutná při výkonu jejich zaměstnání, mohou zůstat v klidu“.
To je sice logická úvaha, ale nepokrývá celou škálu profesí. Některé, kde dosud, či donedávna živá fyzická síla byla nutná, a to ve strojírenství, některých oborech zemědělství, stavebnictví atd., umělá inteligence (dále už jen AI) si razí cestu a živou sílu nahrazuje.
Tento článek měl být nepolitický, ale ono vlastně všechno je politika. Jelikož AI po nezbytných prvotních nákladech bude zlevňovat cenu práce, tak společnost musí vymyslet, jak živit tu novou masu nezaměstnaných lidí. Tak, jak je dosud zdaňována živá práce, tak by měl stát zdaňovat práci prováděnou AI.
Co se týká lidí, kteří by se v důsledku rozvoje AI ocitli bez zaměstnání na dlažbě, byl sice vymyšlen nepodmíněný základní příjem. Chodil jsem kdysi na přednášky na toto téma, které pořádala tehdejší poslankyně Táňa Fišerová. Problém, dle mého názoru je, že lidé bez životní náplně jsou nešťastní a mají tendenci se přiklánět k nějakým závislostem jako jsou alkohol, drogy či hazard. Ne každý má schopnost si nějakou životní náplň obstarat, a tak mít život zarámovaný určitými pravidly, což je vyvážený čas pro zaměstnání, (byť imaginární) a následné chvíle volna.
Lidé bez ukotvení prostřednictvím práce, to tu přece už několik desetiletí máme. Myslím tím, že jsem se tohoto problému dotkl v článcích týkajících se romské menšiny v problematických lokalitách Ústeckého kraje, odkud pocházím. Když jsem kandidoval na prezidenta a hovořil s občany, tak mi předák romské party, která v Krásném Březně znovu vybudovala hřbitovní kapli, při jednom rozhovoru týkajícím se mládeže této menšiny řekl: „Nedávejte jim peníze za nic, dejte jim práci“.
V tom je v podstatě hluboká filosofie. Myslím si, že to napsal již kdysi nějaký filosof, že „práce polidštila“ člověka. Ano člověk bez možnosti se rozvíjet ve svém oboru, ať už je jakýkoliv, se stává člověkem nešťastným se sklonem k depresím.
AI může bez problémů nahradit spoustu profesí. Novináře, editory a v hudební branži dokonce i skladatele a aranžéry pop music. Současná, nejenom naše, ale i světová pop music je tak vyprázdněná a mnohdy v podstatě mechanická (stačí se podívat na Eurovision Song Contest), že ji AI vymyslí a provede rychleji pro potřeby rádií, které touto hudební kulisou zaplňují čas mezi reklamami, na kterých vydělávají.
V neděli před osmou ráno jsem na ČRo Vltavě poslouchal před mými oblíbenými pořady „Duchovní vertikály“ fugu Bohuslava Matěje Černohorského Laudetur Jesus Christus. https://www.youtube.com/watch?v=CkTnMB2ypo8 S hrůzou jsem si uvědomil, že komponování právě fugy je přesně to, co by AI zvládla dokonale. Stačí zadat krátké téma a AI by si poradila s matematicky přesnou kompozicí a dokonce i se sborovou interpretací, kde není třeba nějakého individuálního výrazu.
V barokních skladbách a předtím ve skladbách renesančních, třeba Orlanda di Lassa, naopak není vůbec žádoucí.
Tak jsem si říkal, Je dobře, že předchozí generace o AI neměly ani potuchy. Jeden prastarý národ má rčení „Každá změna jenom k horšímu“, i když paradoxně většinu těch změn právě vymysleli a realizovali právě příslušníci onoho národa.
Přeji všem čtenářům mého článku, aby je nepostihly komplikace spojené s AI. Radostné prožití Vánoc a mnoho kuráže při psaní zajímavých článků a diskuzních příspěvků. I třeba k tématu umělé inteligence.
Petr Hannig
