Zdá se mi, že všechno, co činí zodpovědní lidé, ať již vláda, starostové či ředitelé velkých firem, se ve svém důsledku obrací proti jejich záměru.
Do této chvíle jsem byli vděčni za práce, které z nedostatku naší vůle pracovat rukama, vykonávali zodpovědně ukrajinští pracovníci. Ať už to byli zedníci a další profese ve stavebnictví. Prodavačky, servírky, pracovnice ve zdravotnictví. Byli tu a jsou tu i špičkoví umělci, skladatelé, aranžéři, akademičtí i naivní malíři a malířky, jejichž obrazy zdobí nejednu naši domácnost.
S přílivem nových imigrantů, mnohdy z oblastí jichž se válka nedotkla a všemi těmi benefity, kterými je vláda zahrnula, se bohužel nálada mnohých našich občanů radikálně mění. Nehledě na problémy ve školách se zařazením žáků do vzdělávacího procesu. Soucítím s těmi, jejichž domovy válka zničila. Velice krásně to vystihla nádherná píseň skladatele a aranžéra, bratranců, kteří se starají už mnoho let o modernější repertoár TV Šlágr, píseň „Deržava moja“ ( Moje zem): https://www.youtube.com/watch?v=GQS4slH1B8c
Musím říct, že mě ta skladba dojala, neboť jsem prožíval něco podobného, když jsem se 21. 8. 1968 dozvěděl ve skotském Aberdeenu, kde jsem byl na návštěvě u tehdejší mé kamarádky, o tom, co se stalo u nás. Byl jsem z toho tak rozrušen, že jsem dostal teplotu a několik dní jsem se nemohl vrátit do Londýna, kde jsem tehdy působil. Také jsem napsal tehdy píseň, která vytryskla z onoho pohnutí, „Tryzna za živé.“
Ale k horké současnosti. Nemyslím si, že všichni ti imigranti, respektive imigrantky pocházejí z oblastí, kde zuří válka. Někteří a některé nerespektují to, co musíme my sami dodržovat. Byl jsem několikrát svědkem, že na trase C metra, kde se nachází registrační středisko v Kongresovém sále, měli mnozí a mnohé z nich roušky pod bradou, nebo je neměli/y vůbec. Přece se všude hlásí a upozorňuje na to, že v MHD musí cestující zakrývat nos a ústa. Takže, když jsem někde hostem, o kterého se stát stará, tak se snažím abych dodržoval to, co dodržují domácí lidé. A takových maličkostí je více a sčítají se.
Nejedná se o nějakou xenofobní záležitost. Nelíbí se to i ani Ukrajincům, kteří zde žijí a pracují. Myslí si, že to, co si tu pracně vybudovali za léta práce v ČR, se zničí během chvíle.
Snad měla vláda při udílení benefitů striktně vyžadovat nejenom pas, ale i nějaké tamní průkazy, které by rozlišovaly imigranty na ty z válkou postižených oblastí, kteří skutečně pomoc potřebují a na ty, kteří k nám přicházejí právě jenom kvůli těm benefitům. Navíc, Ukrajina přece potřebuje mladé muže na svém území, pro boj s ruskou armádou. Viděl jsem mezi imigranty také mnoho mladých mužů, ti by, pokud nemají nějaké jiné poslání, proč být mimo území své vlasti, rozhodně utečenecké vízum dostat neměli.
Máme naše Ukrajince rádi a nerad vidím, že se nálada obyvatelstva přeháněním státních, obecních a dalších orgánů mění. Nevím, proč se u nás musí vždy vylévat vanička i s dítětem. Navíc, když se životní úroveň našich občanů rapidně zvyšováním cen všeho možného propadá na dno. A ještě jednou, „Válka je to nejhorší ze všech řešení“, jak jsem zde nedávno napsal. Státníci, jednejte do roztrhání těla, ať skončí utrpení ukrajinského národa.
Autor je předseda Rozumných
