V tomto článku otevřu trochu jiný pohled na kauzu nejasnosti v posuzování petic. Zdá se, že už při tvorbě zákona o přímé volbě prezidenta, byl zakódován budoucí problém. Všeobecně známá nechuť parlamentních zákonodárců k jakékoliv přímé volbě, se už totiž projevila i v zákoně o všeobecném referendu.
Nastal problém s nejasností v interpretaci vágní formulace zákona. Copak halda placených poradců, právníků působících na vládě i v Poslanecké sněmovně, kontrolní záchranná brzda Senátu a celá ta mašinérie, která daňové poplatníky stojí nemalé peníze, nemohla onu spornou větu, o kterou se jedná, upravit tak, aby byla jednoznačná?
Samozřejmě že první na vině je Ministerstvo vnitra, které zákon připravovalo. Pokud si právníci, pracující jako poradci pro výše uvedené ústavní orgány (vláda, Poslanecká sněmovna, Senát), čili placení z peněz daňových poplatníků, elementárního nedostatku ústavního zákona o přímé volbě prezidenta všimli, upozornili na ně, a politici schvalující předlohy na ně nereagovali, je to hrubé porušení celého ústavního procesu politiky zodpovědnými za přípravu tohoto zákona (legislativní rada vlády), se všemi konsekvencemi z toho vyplývajícími.
Ještěže tento zákon schvalovalo zasedání vlády, kterého se nezúčastnil předseda Nečas. To by byla do nebe volající ostuda, kdyby absolvent Matematicko-fyzikální fakulty, kde se učí též statistice, nechal projít takovou chybu. Tehdejším zúčastněným třinácti ministrům předsedal Karel Schwarzenberg a dokážu si živě představit jak ho poslouchat nudné pasáže zákona těžce nebavilo.
Pokud si elementární nejasnosti ve sporné formulaci zákona o přímé volbě prezidenta právníci v žoldu ústavních orgánů nevšimli, je to na jejich okamžité propuštění a nahrazení kompetentnějšími odborníky.
Při všeobecně panujícím strachu ze ztráty zaměstnání z důsledku zeštíhlování státní správy, musela být sporná věta noční můrou odpovědných pracovníků na Ministerstvu vnitra. Připomíná to až kafkovské reálie.
Pro jistotu onu slavnou větu ze zákona č. 275 / 2012 §25 /6zde uvedu:
„Zjistí-li Ministerstvo vnitra, že druhý kontrolní vzorek vykazuje chybovost u 3 % nebo více než 3 % občanů podepsaných na petici, odečte od celkového počtu občanů podepsaných na petici počet občanů, který procentuálně odpovídá chybovosti v obou kontrolních vzorcích.“
Čili, jak si to měliministerští úřednícivyložit? Podle zdravého rozumu, že je třeba zprůměrovat chybovost? Nebo hledat ve větě záměr? Vždyť vyloučením Tomia Okamury a Jany Bobošíkové se zvýšila šance na vítězství Miloše Zemana a vyloučením Vladimíra Dlouhého, šance Jana Fischera. Dokáži si představit jak šrotovala mozková centra odpovědných na ministerstvu. Nakonec se asi přiklonili úředníci k názoru, že se zdravý rozum v této zemi už drahnou dobu nalézá vždy v poli poražených, tak se přiklonili k absurdnímu výkladu, který ovšem svým způsobem je, podle oné výše uvedené pasáži zákona, svým způsobem možný. Nekritizujme pouze ministerské úředníky, oni musí striktně dodržovat zákonné předlohy. Kritizujme naopak parlamentní politiky, kterým buďto vědomě (asi ODS), nebo nevědomě (ostatní parlamentní strany), věta v této podobě do ústavního zákona pronikla.
Navrhuji toto řešení: Vzhledem k tomu, že se o volbu prezidenta zajímá daleko více lidí než o jiné volby a je tedy šance na určité prolomení letargie potencionálních voličů a tudíž vyšší volební účast, je třeba aby volby proběhly v daném termínu. Nejvyšší správní soud (NSS) by v zájmu „vyššího principu“ měl do hry vrátit všechny tři kandidáty, kteří odevzdali petice s potřebným počtem petentů. Byla by pak určitá šance, že by se předešlo řízení u Ústavního soudu, který na rozdíl od NSS nemá danou lhůtu pro vyřízení stížnosti. Na Ústavní soud se totiž mohou obrátit jen ti, kteří využili všechny předchozí stupně soudního řízení.
Volba prezidenta by se uskutečnila v původním termínu (protože NSS musí rozhodnout do 13.12. 2012), a nakonec častá námitka, že podpisy nejsou ověřené a osoby na petičních arších mohly být uvedeny bez vlastního přičinění, by vzala za své. Ještě by bylo dobré, kdyby NSS rozhodl v době co nejkratší, aby tři prezidentští kandidáti o které se vede spor, mohli dosadit do volebních komisí své zástupce, což je nutné učinit do 12.prosince.
Do příští prezidentské volby by se ústavní zákon vypracoval pečlivě, (třeba podle rakouského vzoru – 6000 ověřených podpisů).
Rozum do hrsti, slavný Nejvyšší správní soude! Neber voličům jedinou chuť volit! Třeba se jim to zalíbí a přijdou příště volit i ve volbách, které jsou daleko důležitější, než volba hlavy státu s omezenými pravomocemi.
