Někdy si člověk musí vybrat mezi tím, co cítí srdce a tím, co říká zdravý rozum. Nepřijímat k trvalému pobytu v ČR! I ty, spolupracující s naší armádou (ostatně za řádně sjednanou a vyplacenou mzdu).
Proč? V roce 1962 Francie zažila porážku v Alžíru. 5. července 1962 dosáhlo Alžírsko nezávislosti a nový vládce, diktátor Ahmed Ben Bella se, i přes přísliby plynulého přechodu, brutálně vypořádal s kolaboranty a odpůrci. S milionem francouzských kolonistů, (Alžír byl nedílnou součástí Francie. Mimochodem, v Alžíru se narodil a částečně i žil slavný spisovatel Albert Camus, autor románu Mor, odehrávajícího se v městě Orán), přišli i ti Alžířané islámské víry, kteří spolupracovali s francouzskými úřady. První generace těchto Alžířanů byla Francii vděčná za záchranu života. Další generace byly k Francii vlažné, až občas nepřátelské a nynější generace při francouzské hymně Marseillaise píská a to ještě v tom lepším případě, pokud přímo nečiní teroristické útoky.
Můžeme namítat, že imigrace do západních zemí byly přijímány západními zeměmi ze zištných důvodů, neboť se nedostávalo pracovní síly. Ve Francii to byli lidé z bývalých francouzských kolonií Maghrebu (Alžír, Tunisko, Maroko). Čili lidé vyznávající islám. Dále pak ze zemí Sahelu, vyznávající katolické náboženství.
Zdá se mi, že tito lidé černé pleti, třeba z Pobřeží slonoviny a dalších zemí se do francouzské společnosti integrovali daleko lépe. Jelikož jsem skoro rok ve Francii působil jako hudebník a pak od roku 1990 jsem do Francie jezdil až do roku 2019 každý rok, viděl jsem mnoho policistů černé pleti a možná, že jsem se nedíval pozorně, ale žádného, který by byl evidentně z oblasti Maghrebu, čili muslim.
Tedy to, co je při přijímání migrantů nejdůležitější, je náboženské vyznání. Není to zase také zcela evidentní, například muslimové z Indonésie jsou úplně jiní, přívětiví. V Indonésii je také náboženská svoboda (zatím). Kromě většiny muslimů jsou to na Bali hinduisté a nemnoho budhistů, na Timoru katolíci, na dalších ostrovech různé další křesťanské denominace a animisté.
Zato, dle mého názoru, prokletí Afghánistánu, je nejtužší provozování víry, zvláště co se podřízenosti žen týká. Kompletní zahalování, včetně očí (pouze mřížka). Zákaz žen vycházet ven bez doprovodu mužského člena rodiny. Zákaz žen vykonávat jakékoliv zaměstnání. Ženy mají podle představ panujících v této odlehlé zemi, pouze rodit děti. A to je v myšlení mužů velice silně zakořeněno.
A to v roce 1964 vyhlásil poslední Afghánský král Muhammad Záhir Šáh liberální ústavu. Ženy měla stejná práva jako muži, mohly studovat, chodit do zaměstnání. Mohly odložit tradiční burky a začít se oblékat jako evropské ženy.
V době sovětské přítomnosti, 1979 – 1989, právě tak jako v době přítomnosti Američanů a NATO od 2001 do 2021 se zase obnovila liberalizace. Jenže ta ortodoxie je hluboce zakořeněna. Jak šáhova liberalizace v roce 1964 – 1973 se nelíbila radikálním islámským hnutím, tak následující éra vlád podporovaných Sovětským svazem od roku 1979 až do roku 1989 a teď to vidíme v reálu. Všechny pokusy o liberalizaci skončily fiaskem. Ortodoxie víry vždy zvítězí. Veškerá liberalizace je považována za kolaboraci s cizími elementy.
Proto přijímání imigrantů z Afghánistánu je pro ČR největším rizikem a každá strana, usilující o vstup do Poslanecké sněmovny by měla jasně vyložit karty na stůl, jak se k této věci postaví. Rozumní na kandidátce Aliance pro budoucnost, volební číslo 9, jsou zásadně proti přijímání uprchlíků z Afghánistánu.
Autor je předseda Rozumných a lídr královéhradecké kandidátky Aliance pro buducnost, volební číslo 9, do Poslanecké sněmovny.
