Politický proces, zatím v sametu

Nemám rád soudní síně. Přesto jsem se vydal na soud, ve kterém je žalována somálskou žadatelkou o azyl v občanskoprávním sporu ředitelka střední zdravotnické školy.

Mezi davy valícími se do soudní budovy jsem spatřil přímo u dveří příslušné soudní síně nezávislého publicistu, který mne zásobuje měsíc co měsíc články, upozorňující v podstatě nestranným způsobem na přehmaty české justice. Nelze o něm v žádném případě říci, že je provokatér, extremista či xenofob. Žádná z negativních nálepek pražské kavárny na něj nesedí. Žil do převratu ve Švýcarsku a jeho jediná nestrannost je odpor ke komunismu a komunistům. V tom se lišíme. Já i když jsem nikdy nebyl komunistou, tak je mi milejší komunista, který zůstal své straně věrný, než převlékač kabátů, putující od členství v KSČ před Listopadem, přes ODS (či ČSSD) až do ANO.

    Tento nezávislý novinář zná do detailu naše zákony a náš právní řád. V jeho doprovodu jsem zasedl do první řady soudní síně, která v žádném případě nemohla pojmout zájemce o veřejný soudní spor. Navíc soudkyně nedovolila až na výjimku, o které se zmíním později, nikomu stát. V síni mohli být pouze ti, kteří seděli. Mezi zájemci o soud byla totiž značná převaha těch, co podporovali ředitelku školy PhDr. Ivanku Kohoutovou.

    Soud začal se značným zpožděním výpovědí jakési mladé ženy s dredy, která byla příslušnicí neziskovky, starající se o začleňování imigrantů do české společnosti. Její výpověď absolutně nebyla slyšet. Proto onen novinář slušně vyzval soudkyni, aby svědkyni upozornila na to, že má mluvit tak, aby jí bylo rozumět, respektive slyšet, neboť se jedná o veřejný soud. Soudkyně to ignorovala a při dalším upozornění onoho nezávislého novináře, pana Šinágla dokonce varovala, že pokud bude takto vyrušovat, nechá ho ze soudní síně vykázat. Navíc zakázala pořizovat z jednání soudu nahrávku. Pan Šinágl kontroval, že se jedná o veřejný soud a tudíž je právo pořizovat veřejností nahrávky.

     Když svědkyně mluvila dále tak, že jí nebylo slyšet ani v první řadě, pan Šinágl odešel, neboť by o soudu nemohl nestranně informovat. Navíc bylo pikantní, že soudkyně svědkyni též posléze vyzvala, aby mluvila hlasitěji, neboť neslyší její výpověď. Je nutné říci, že aparatura v soudní síni byla naprosto nedostatečná, takže nebylo skoro nic slyšet. Potom se naskýtá otázka, zda se vůbec naplnil požadavek veřejnosti, ve smyslu, že veřejný soud by měl probíhat tak, aby jej veřejnost mohla sledovat.

    A teď se vrátím k tomu, že nebylo možno v soudní síni stát. Při výpovědi oné svědkyně s dredy z neziskovky najednou v síni stály tři osoby, evidentně také z menšiny podporující žalující stranu somálské žadatelky o azyl. Navíc ony tři osoby odešly spolu se svědkyní vchodem mimo prostor určený veřejnosti. Pokud to byla veřejnost, tak měly ony osoby mít stejné zacházení jako všichni ostatní a pokud to byli další svědci, tak neměli při výpovědi jiné svědkyně v soudní síni  co dělat.

     Nechci se mýlit. Definitivní úsudek si udělám až při vynesení rozsudku. Začínal jsem mít totiž dojem, že se nejedná o občanskoprávní soud, ale o politický proces, jehož kontury už naznačilo stranění ombudsmanky somálské žadatelce o azyl.

    Ještě jsem nenapsal, že se jednalo o to, že Somálka žalovala školu, že jí nedovolila studovat, protože nosila muslimský šátek. Nu dobrá, jednalo se o vyjádření její příslušnosti k náboženství. Ovšem co je nad mé chápání, že školu žaluje o šedesát tisíc korun za psychickou újmu. Přišla ze země, která není přímo zasažena válkou, jako Sýrie, dostala možnost pobytu a určitě také nějaké finanční prostředky prostřednictvím neziskových organizací, které zase dostávají finanční prostředky ze státního rozpočtu a do státního rozpočtu se dostanou z daní nás všech včetně oné žalované ředitelky zdravotní školy.

    Jak jsem vyrozuměl, ona Somálka se nikdy nedostavila k soudu. PROČ? To by byl přece kardinální důkaz pro obhajobu. Od svědkyně jsme se prostřednictvím opakování soudkyně dozvěděli (neboť svědkyně se neuvolila mluvit tak, aby jí bylo slyšet), že se Somálkou komunikovala anglicky, potom dodala že uměla i česky. Přece by bylo zcela jednoduché soudem prozkoumat, zda Somálka češtinu ovládá natolik, že by mohla studovat na české střední škole.

     Tolik k soudu. A já dodávám. Návrat ke zdravému rozumu do právních úprav některých věcí by vůbec neuškodilo. Je potřeba jasně vymezit mantinely, kde náboženská svoboda začíná a kde končí. A dodávám. I když se ani v nejmenším nevymezuji proti jakémukoliv náboženství, buďme přísně reciproční.

    Když ženy cestují například do Íránu, musí si, ať už jsou vyznavačky jakéhokoliv náboženství či ateistky, ještě před vystoupením z letadla uvázat na hlavu šátky, aby byly v souladu s tamním náboženstvím a zvyky. Ať tedy při překročení hranice ČR si náboženské šátky z hlav povinně sundají, nebo, ať alespoň nevyžadují jejich nošení tam, kde není vhodné demonstrovat náboženství, to jest ve školství sekulárního státu. Mimochodem, v Íránu před nástupem Chomejního bylo zcela běžné, že si ženy své krásné havraní vlasy nezahalovaly a byly též muslimky. Totéž bylo i v Egyptě, Tunisu atd.

    A když je toto neprůchodné, neboť jsme ještě stále členy EU, zaveďme alespoň jazykový zákon. A vůbec by se neřešilo, zda ona Somálka může či nemůže nosit na hlavě při vyučování šátek. Dokud se nenaučí česky tak, aby splnila kritéria pro přijetí na českou střední školu, tak není co řešit.

     Ještě něco. Proč jsem zmínil v nadpisu „zatím v sametu“? Zatím se jedná o občanskoprávní spor, jehož průběh mi připomínal politický proces. Jestli budou naši občané strkat hlavy při volbách do písku a volit neustále ty strany, které budou mít nejsilnější a nejvíc viditelnou drahou kampaň, navíc ty strany, které na úřad nanominovaly stávající ombudsmanku, tak se může v blízké budoucnosti stát, že by se soudní spor tohoto charakteru mohl překlopit v kauzu trestně právní. A opět zdůrazňuji. „Občané, starejme se o justici, než se justice začne starat o nás.“