„Je to také příležitost připomenout si závazky, které jsme při vstupu do Aliance DOBROVOLNĚ přijali.“ To jsou slova z novoročního projevu Petra Pavla 2024.
Jenže žádný z občanů nepřijal dobrovolně vstup ČR do NATO, a tudíž nemá závazek z toho plynoucí, kromě politiků, kteří to tenkrát prosadili a schválili. Žádné referendum se nekonalo. A také hned vzápětí, co jsme se stali členy NATO, nastala pro české občany, kteří leccos pamatují, velmi nepříjemná věc. Bombardování Jugoslávie. Té Jugoslávie, která se jako jedna z mála zemí zastala Československa a protestovala proti napadení našeho státu tehdejším Sovětským svazem, vedeným Leonidem Brežněvem. Ano, právě tak jako byla Jugoslávie za prezidentství Billa Clintona a náležité asistence Madeleine Albrightové (rodačky z východočeského Letohradu) napadena bez schválení Rady bezpečnosti OSN, bojovými letovými svazy Severoatlantické aliance.
Něco jiného je dobrovolný vstup do Evropské unie. To bylo podrobeno referendu, i když mediálně byla hlavně podporována varianta vstupu do EU.
Ještě k tomu v podstatě ne zcela pravdivě označenému přistoupení k NATO slůvkem MY. Pamatuji si velmi přesně, jak první polistopadový prezident Václav Havel ve svém úžasném novoročním projevu 1. ledna 1990 řekl, že Evropa by měla být kontinentem bez vojenských aliancí. To jest nejenom bez Varšavské smlouvy (která skutečně zanikla), ale i bez Severoatlantické aliance. To znamená, že by Československo (a nástupnická Česká republika měli vystoupit z Varšavské smlouvy a nevstupovat do žádné jiné vojenské aliance).
Tento v podstatě závazek lidu Československa byl porušen v obou částech rozpadlé společné republiky. Obě následně samostatné republiky se staly členy NATO. Á propos. Další nerespektování demokratického projevení vůle lidu. Nikdo se v referendu neptal jak občanů v české části federace, tak ve slovenské části, zda s rozpadem Československa souhlasí. Dokonce nevím, zda toto rozdělení tudíž proběhlo podle tehdy platné Ústavy. Jinou otázkou je, vzorně provedené rozdělení, i když to postihlo spoustu smíšených rodin následnými nespravedlnostmi ve výši důchodů vyplácených na území ČR, kde vzhledem k rozdílným kurzům měn, se ocitli/y důchodci, či spíše důchodkyně, kteří/které byli/y činní/é na území SR a se svým manželem/manželkou české národnosti pak žili v ČR. Ti z vás, kteří to čtou a nevědí o co se jedná, to budou brát jako nedůležitou věc, ale věřte mi, bylo to mnohé takto smíšené rodiny tragédií.
Navíc vstupovali jsme do jiné Evropské unie, než je nyní s jejím nynějším sebevražedným Green Dealem, který likviduje hospodářství, zvláště zemí s vyspělým průmyslem, ke kterým se řadí i Česká republika.
Samozřejmě, že tato větička z projevu Petra Pavla je v kontextu k daleko závažnějším pasážím, což je například tlak na přijetí eura, ne příliš podstatná. S přijetím eura nesouhlasí rozdílnou měrou cca 75% občanů ČR. Vyhovovalo by to hlavně exportujícím firmám, většinou stejně vlastněným zahraničním kapitálem. Naše nízkopříjmové vrstvy obyvatelstva by platba eurem vrhla do ještě do větší bídy, než ve které jsou nyní. Zamítavé stanovisko k přijetí eura však vyjadřovali daleko větší kapacity, než jsem v tomto oboru já. Mně jde jen o to, že všude, kde zavedli euro se rozevřely nůžky mezi bohatými a chudými ještě výrazněji.
Mgr. Petr Hannig, předseda Rozumných v Alianci za nezávislost ČR
