Mimo hlubší zájem médií zůstala krátká noticka v Mladé frontě DNES ze dne 8.7. „Zájem o česká víza a trvalý pobyt byl loni rekordní“. Zájem o dlouhodobý či trvalý pobyt stoupl o 53,6% víc než v předcházejícím roce.
Dále se v ní píše, že o česká víza zažádalo 722 tisíc cizinců, při čemž o takové vízum, které umožňuje cestovat i do ostatních zemí Schengenského prostoru 663 tisíc.
Nevím, zda mi to neuniklo, ale nikde jsem se dále nedočetl o tom, odkud žadatelé o naše víza pocházejí, zda to jsou víza turistická, nebo pracovní. Myslím si, že tak velký počet žadatelů o naše víza si zasluhuje pozornost novinářů. Jedná se skoro o sedm a půl procenta naší celorepublikové populace. Nikde jsem se nedočetl o tom, zda a kolika z nich byla víza poskytnuta. Zda 37 tisícům žadatelů o dlouhodobý či trvalý pobyt bylo vyhověno, či kolika z nich bylo vyhověno. Odkud žadatelé o trvalý pobyt přicházejí, zda budou přínosem pro naše hospodářství, nebo naopak budou přívažkem pro náš sociální systém.
Novináři se neustále šťourají v zástupném problému ministra kultury, jako kdyby tento post byl nějak závratně důležitý pro chod našeho státu. Samozřejmě, že kvůli tomu si poslanečtí kapři nevypustí výživný rybník a tato záležitost se nějak urovná a předčasné volby nebudou.
Co by se však už nikdy neurovnalo by bylo, kdyby Česká republika a její hlavní město přestalo být bezpečným místem, kde se lidé cítí relativně bezpečně. Jelikož se plynně domluvím v několika jazycích a jsem kontaktní člověk, tak mi často turisté říkají, že se u nás cítí dobře.
No řekněte, kde by mohl bez asistence policie se samopaly v rukách na veřejném prostranství jako je Staroměstské náměstí probíhat hudební koncert, tak jako včera Bohemia Jazz Fest s naprosto fenomenální hudební dvojicí z Kalifornie Tuck & Patti.
Kde by se mohl v západní Evropě na hlavním náměstí velkoměsta člověk bez obav ponořit do poslechu fenomenálního kytarového mága Williama Charlese "Tuck" Andresse, aniž by se nemusel bát nějakého pomateného teroristy.
Kde by v centru západního velkoměsta mohli turisté z Izraele bez obav nosit na hlavě jarmulku, tak jako doposud v Praze.
Ano, taková je Praha. Neustále populárnější metropole (někdy člověku připadá že až moc populární, že už člověk v centru o turisty zakopává na každém kroku) je také právě populární tím, že turisté často říkají – I feel in Prague free – Cítím se v Praze svobodně.
I když už je Praha svým způsobem kosmopolitní, kdy si můžete vybrat, že budete večeřet v restauraci s jídlem odkudkoliv ze světa, tak je zde počet cizinců (migrantů) ještě stále v rozumném počtu (Samozřejmě, že to není těch legendárních 12, jak mi bylo přehazováno moderátorkou veřejnoprávního rozhlasu na jakési besedě v průběhu prezidentské kampaně). Jakmile však překročí počet příchozích z jiného kulturního prostředí určitou mez, stává se soužití s těmito příchozími problematickým, jak to vidíme ve Francii, Německu, Švédsku, Dánsku atd.
Já si často říkám, že každá změna jenom k horšímu. To číslo 12 bylo totiž číslo úspěšných žadatelů o asyl v ČR za vlády, kdy byl ministrem vnitra Milan Chovanec, který přes všechna jiná negativa byl v otázce udělování asylu striktní. Navíc v oboru pracoval dnes již nežijící Tomáš Hajšman, který pečlivě vybíral komu asyl udělit a komu ne. My dnes totiž vůbec nevíme, kolika žadatelům bylo vyhověno v současnosti. A novináři buďto o to nemají zájem, anebo o tom nesmí psát. A pak se divte, když se z oficiálních médií lidé dozvídají jenom v podstatě bulvár, že si hledají odpovědi jinde a tak mohou vznikat fake news.
Mgr. Petr Hannig, předseda ROZUMNÝCH, bývalý prezidentský kandidát
