Jacques Chirac, předchozí prezident Francie kdysi na adresu nových členů EU včetně ČR prohlásil, že propásli vzácnou příležitost mlčet. Nynější francouzský prezident Sarkozy vyzývá tyto země, aby se neprodleně rozhodly, poskytnout MMF v podstatě nevratnou půjčku, pro „záchranu“ nesmyslného politického projektu – eura. Teď bychom měli ovšem Chiraca poslechnout a mlčet tak dlouho až bude jasné, kam euro dopadne.
Dle představ vládnoucího dua EU Merkelová – Sarkozy bychom měli do společné kádě měli nasypat cca 90 miliard korun. Při současné nerozumné a rozhazovačné politice EU je však téměř jisté, že tyto peníze, které nám budou scházet na naše zdravotnictví, důchody atd., propadnou ve prospěch nenasytných evropských bank. Navíc, obyvatelé z těch zemí, kterým bychom měli solidárně přispět, neuvidí z těchto peněz vůbec nic. Evropské a především německé banky zcela bezprecedentně napůjčovaly nyní krachujícím zemím miliardy a já si myslím, že tak trochu záměrně. Vždyť to zaplatí včetně úroků daňoví poplatníci z těch zemí, kde ekonomika ještě tak nějak funguje. V Německu a ve Francii budou volby a tamní vládnoucí politici zcela určitě nenechají své největší banky padnout. O.K. Rozumím tomu, ale proč proboha na to máme přispívat my, kteří eurem neplatíme a kteří už jsme dávno do společné kádě přispěli rozvratem našich prosperujících podniků, aby nekonkurovaly svým potenciálem podnikům z velkých zemí EU. Vzpomeňme na naše zcela zničené cukrovarnictví, protekcionistickou politikou ve prospěch zemědělců starých zemí EU, která záměrně ničí naše farmáře tím, že zcela nepokrytě upřednostňuje vlastní produkci.
Těch příkladů je nepřeberné množství, nemá je cenu všechny jmenovat. Každý ví a dokonce mnozí na vlastní kůži zažívají nezaměstnanost tím, že v jejich okolí firmy skončily činnost, neboť jejich zahraniční vlastníci přesouvají výrobu do zcela jiných teritorií. Komu na tom z EU záleží. Komu z vládců EU bude záležet na tom až my budeme potřebovat pomoc a těch 90 miliard nám bude scházet.
Navíc, pro ovládání menších zemí EU už dávno v hlavách politiků velkých zemí uzrál plán, který Evropu srazí na kolena úplně. Společná fiskální politika, federalizace Evropy. Navíc plány se rodí v hlavách politiků těch velkých zemí a kde je záruka, že právě oni jsou ti nejmoudřejší.
Zcela hloupá je argumentace, když neposkytneme miliardy de černé díry dluhové pasti EU, že nás opět pohltí východní obr. Proč konečně nemůžeme už jednou být svéprávní. Copak se Švýcaři bojí jakéhokoliv pohlcení. Možná namítnete, jsou od Ruska daleko. To sice ano, ale od nacistického Německa byli proklatě blízko a přesto zůstali sví. V Politickém spektru na čt 24 , ve kterém budu v sobotu 14. 1. ve 14,31 diskutovat s nositeli zcela protichůdných názorů, než jsou ty mé, na naši 90 miliardovou injekci do, jak já říkám, černé díry dluhové politiky EU, jsem nestačil dostatečně poukázat na to, že existuje ještě nebezpečí, že v zemích, se kterými máme z historie neblahé zkušenosti, může vyhrát síla, která využije svázanost EU ke své naprosté dominanci, ke škodě svých menších sousedů.
Evropa je krásná a jedinečná ve své rozmanitosti. Kde jinde na světě se během krátké doby pozemními komunikacemi dostanete do zcela jiného prostředí. Vždycky, když se nějaký vládce snažil Evropu svázat do uniformity, ať už to byl Napoleon, Hitler či Stalin, bylo to k její škodě. EU není špatný projekt. Ovšem, z původního záměru se jaksi vytrácí zdravý rozum. Jakmile se totiž do rozumové úvahy vkrade ideologie je se vším dobrým konec. Nechme Evropu žít ve své rozmanitosti. Řecku po počátečních otřesech bude s vlastní měnou lépe. Zlevní se turistika, a tím se zcela logicky zase do Řecka nahrnou peníze. Přirozeně. To samé platí i pro Portugalsko, Španělsko a částečně i pro Itálii. Euro, pokud by mělo zůstat, ať je v těch zemích, které mají srovnatelné podmínky. Německo, Nizozemsko, Lucembursko atd. A my? Mlčme co nejdéle. Mluviti stříbro, mlčeti zlato.
