Nechoďte cinkat těmi klíči, ať o ně nepřijdete.

Na velikonoční pondělí jsem byl se svým kamarádem pozván na jehněčí. Nad skvělou velikonoční pečínkou jsem se dozvěděl od paní domu tento příběh o jedné jejich známé.

V listopadu 89 tato žena s nadšením chodila cinkat klíči na Václavské náměstí. Na chodbě domu,  v kterém si svépomocí vybudovali s manželem byt, ji zastavil tehdy osmdesátiletý soused, který jí řekl tuto signifikantní větu: „Paní nechoďte cinkat těmi klíči. Možná že je brzy nebudete potřebovat, protože o váš byt přijdete.“

Ta dotyčná si ze slov starého pána, který zažil první republiku, nic nedělala. Jak ji může někdo připravit o vlastní byt, notabene, vlastníma rukama vybudovaný.

Ale stalo se. Dům patřil velké firmě, kterou kdosi v privatizaci získal či koupil. A jak už to tak bývalo i s domy, kde bydleli zaměstnanci firmy. Firma byla vytunelována a byty nový majitel prodal, včetně toho jejich vlastníma rukama vybudovaného, do kterého firma neinvestovala ani korunu.  Její manžel z toho měl smrt. Dnes ve svých více jak šedesáti letech musí paní splácet hypotéku na nový byt a k důchodu, který jí na splácení samozřejmě nestačí, si musí přivydělávat.

Předesílám, že jsem nikdy nebyl komunista, i když jsem byl do státostrany  nespočetněkrát lákán (dělnický původ, vysokoškolské vzdělání atd.) a nejsem ani v žádném ze seznamů. Žádnou nostalgii po minulém režimu tudíž nemám. Jsem rád, že bez problému mohu kamkoliv cestovat a že mohu psát i to, co se dnešnímu režimu nehodí. Třeba i tento blog.

Proč to tedy píši. Sdílení masového nadšení v žádné době nepřinášelo a ani nepřináší nic dobrého. Masové nadšení většinou v účastnících za čas zákonitě vyvolá kocovinu. Proto je si třeba uvědomit, že současné volání po pádu vlády slovy „Proveďme defenestraci“, „Vyměňme politiky“ atd., bez toho, co dál, může po pádu vlády také špatně skončit s notnou kocovinou.

Samozřejmě, že důchodová reforma s vyvedením do soukromých fondů je velkým nebezpečím. Stejně tak, jako zásahy do zdravotnictví. Nemůžeme přeci mít za vzor zdravotnictví USA, které neví jak ze šlamastik zdravotních pojišťoven ven. Jednou z ideí se kterými vyhrál Obama volby, byla i změna koncepce zdravotnictví. A my se chceme k tomu nezdravému systému přibližovat?

Proto mají za úkol Věci veřejné, pokud chtějí prospět nám všem i sami sobě, za žádnou cenu nedopustit pád vlády. I za cenu určitého potupení svých ministrů. Jejich úkolem je brzdit snahy o vytunelování zdravotnictví a důchodového systému. Preference nic nenapovídají o budoucích výsledcích. O tom může povídat ČSSD.

V diskuzi pod posledním článkem se do mě pouští značka „urb“:  „Nedělejte se, také jste chtěl do politiky…“ No já v politice stále jsem. Kdyby poslanec Melčák neshodil předčasné volby v roce 2009  pod stůl a tehdejšímu předsedovi ČSSD Paroubkovi nenakukali jeho poradci, že nemá podpořit předčasné volby, že čím déle, tím více si polepší, tak jsme byli v Poslanecké sněmovně my. Zemanovci ještě neexistovali a VV měly daleko menší úspěch v právě proběhnuvších volbách do EU, než my – Suverenita – tehdy jsme měli 4,26% a VV něco nad 2%. A přesto, ve shodě se zdravým rozumem nekřičíme pryč s těmi, kdo nám překazili úspěch (VV), ale naopak říkáme, když už jste tam, tak se snažte něco pro zlepšení situace udělat a nechovejte se jako uražené slečinky.