Malost českých filmových kritiků

„Dost už bolo politiky“ – teď něco z oboru, který je mi blízký - hudba. I když se jedná vlastě o film, kde hraje hudba hlavní roli. A dle mého názoru o film, který by mohl, pokud by měl měl náležitou propagaci, uspět i v zahranicí.

Přečetl jsem si na místě, kde se obvykle čtou vnitřní stránky novin, (vnímavý čtenář těchto řádků asi ví kde), zajímavou kritiku filmu Jiřího Menzela „Donšajni“. Hudební kritička škodolibě konstatovala, že nic nepomohlo J. Menzelovi, že neuskutečnil předváděčku (dozajisté s občerstvením) pro kritickou obec. Že si kritička přece jenom našla sama cestu do kina (a musela si zřejmě – ach jaká potupa – koupit lístek za své). Film strhala se zadostiučiněním, že se diváci na film nikterak nehrnou.

    Toto konstatování mě v nedělním odpoledni vytrhlo ze spokojeného odpočinku mezi čtyřmi stěnami domova a vrhlo mě do nepohody podzimního dne, abych za a) viděl zřejmě dobrý film – neboť když se film míjí s masovou účastí, jedná se vždy o film, který nebude rozhodně špatný, b) navíc tento fakt byl umocněn ještě uraženou ješitností kritičky, neboť známá je skutečnost, že buďto někdo něco umí a tak to dělá, anebo neumí nic a pak toho, co něco umí kritizuje.

   Viděl jsem několik filmů Jiřího Menzela a rozhodně to je člověk, co něco umí. Navíc je o něm známo, že miluje operu. Musím s hlubokým zadostiučiněním konstatovat, že film Donšajni je naprosto vynikající. Svým humorem se blíží nadhledu Woodyho Allena i když je bytostně český. Klobouk dolů před tím, že film velice citlivě mixuje operní árie a vtipně je zařazuje do kontextu děje. Je také tak trochu lechtivý, což je také bytostní pro J. Menzela a díky mu za to. Navíc obsahuje vynikající interpretace např. Andy Luisy Bogzy – nejlepší světové představitelky Toscy, která působí v České republice. Její triumfální úspěchy ve Veronské Aréně, či na dalších světových operních pódiích jsou známé.

    Samozřejmě děj je navlečen na v podstatě jednoduchý kadlub. Filmová kritička asi vůbec nepochopila, že o ten děj vůbec nejde. Ve své hudební negramotnosti, asi byla schopna sledovat pouze ten děj a nic jiného. Nevšimla si geniální práce se zvukem Radima Hladíka ml. Nevšimla si skvělých pěveckých výkonů a vtipných mixů staré a nově komponované hudby. Kdyby J. Menzel měl zázemí Hollywoodu, tak by tento film byl světovým hitem.

    Pokud někdo z vás má rád filmy Woodyho Allena v kombinaci s precizní režisérskou prací Jiřího Menzela (např. Jak jsem obsluhoval anglického krále) honem rychle do kin, než bude film stáhnut. Znáte to, brak zůstává na scéně nezničitelně dlouho. Na dobrý film je třeba spěchat. Ještě jenom upozorním, že se jedná v podstatě o film – hudbu a to hudbu operní.

    Po projekci nás několik diváků zůstalo v sále a potleskem jsme film odměnili a vyměnili jsme si pár slov o tom, že i kritička, která dřív požívala docela úcty se může někdy šeredně seknout.