Lékaři a lékaři

Jak z článků, tak z diskuzních příspěvků na tomto serveru je patrné, že mnoho pisatelů si nevšimlo, že neprotestují lékaři jako takoví, ale nemocniční lékaři – zaměstnanci.

Z toho důvodu příspěvky, jak někdo sedí tři hodiny v ordinaci lékaře a ten na něj zapomene, či odejde, jsou sice dobrým pláčem, ale na jiném hrobě. To se jedná o lékaře privátní, čili takové, kteří jsou sami pány svých prostředků. I když i tam je spousta problémů, rozhodně se to netýká problematiky, která zaplňuje stránky novin. Protesty, co nyní probíhají jsou protesty lékařů – zaměstnanců. Nebudu zde znovu ventilovat názory, které jsem předestřel ve článku Exitus prestiže na: http://hannig.blog.idnes.cz/c/176998/Exitus-prestize.html.
Název článku „Lékaři a lékaři“ má však ještě jiný aspekt, než ten, o kterém hovořím výše. Podhodnocení lékařských profesí v nemocnicích je u nás velmi starého data.
Spousta lékařů si myslela, že nová doba přinese nový pohled (včetně finančního ohodnocení) na jejich profesi ze strany státu a společnosti. Bohužel došlo téměř k obrácenému postupu. V čelných funkcích ve zdravotnictví objevovali lékaři a to ze všech parlamentních stran, jakmile však dosáhli svého úřadu, zapomněli na problémy svých kolegů, kteří v nemocnicích řešili zcela jiné věci, než aby měli čas na sledování plnění příslibů čelných představitelů stran, kterým ve volbách dali svůj hlas.

Co dělala na počátku a v průběhu devadesátých let lékařská komora? Kde byl hlas lékařských odborů? Tehdy se ještě daly bezbolestně řešit oprávněné požadavky lékařů. Podívejte se na kandidátní listiny na serveru www.volby.cz. Hemží se to tam tituly MUDr.
Proč už tehdy, nebyl slyšet hlas lékařů, kteří mohli mít vliv na ohodnocení své profese. Odpověď je nasnadě. Mnohý z těch, kteří to mohli změnit, však měnil své finanční a majetkové portfolio. A tak jsme svědky toho, že mnohý bývalý ministr je dnes majitelem privátních zdravotnických zařízení, další jsou výhodně zaparkování v Europarlamentu, další sedí ve správních radách všech možných i nemožných státních a polostátních firem atd. Tak tedy reprezentanti lékařů, členové parlamentních stran, zúročili možnost pomoci svému stavu.

I když je forma protestu dnešního LOK poněkud přitažená za vlasy, pokud se touto metodou podaří změnit nazírání státu na tuto, pro nás pro všechny veledůležitou profesi, patří jim má gratulace. Navíc pokud by se totiž nic v oboru nezměnilo, úbytek lékařů by nastal zcela určitě i bez protestní akce „Děkujeme odcházíme“. Teď přesně nevím čísla, ale za rok, i bez této protestní akce odcházelo z oboru cca 250 nemocničních lékařů. A to ještě nebyl otevřen volný pohyb pracovních sil v sousedních státech (Německo, Rakousko). On by ten úbytek byl ještě větší, teď alespoň, pokud to dobře dopne, určité navýšení platů pomůže ten přirozený odliv zastavit.

Dodávám, že nemám s lékařských stavem nic společného (kromě toho, že jsem, tak jako všichni, pacient). V poslední době se množí obavy z toho, že se mohou přidat i další středostavovské profese. A proč ne? Střední stav je zárukou demokracie. Střední stav je v této zemi v posledních letech postupně ničen. A na otázku, kde na to vzít odpovídám. Když už nejde zabrat desetimiliardové majetky těm, kteří je v průběhu let nakradli, je třeba alespoň zacpat tunely, kterými miliardy odtékají ze státního rozpočtu nyní.