Zatím ještě mít vlastní názor smíme – vojáci, civilové i vysloužilci. Není však radno projevovat ho na veřejnosti.
Což jsem si před nějakými patnácti roky ještě neuvědomoval, proto jsem »za bátoriády« dopadl, jak jsem dopadl. Výhoda toho ovšem je, že jako nechtěný avantgardista jednak mám veřejnou MIMOSOUDNÍ popravu už za sebou, jednak si už dávám na veřejnosti sakra majzla. A jedno zajímavé historické srovnání na závěr:
Když jsem byl v letech 1983 až 85 trestně stíhán podle § 198 písm. b tehdejšího trestního zákona za »veřejné a POHORŠLIVÉ zhanobení skupiny obyvatelů republiky proto, že jsou stoupenci socialistického společenského a státního zřízení,« hrozil mi maximálně trest odnětí svobody na JEDEN rok.
A jak lépe demonstrovat, že přituhuje, než na tom, že kdo podle § 355 odst. 1 písm b dnes platného trestního zákona »zhanobí veřejně... skupinu osob pro jejich ... politické přesvědčení ... bude potrestán odnětím svobody až na DVĚ léta.« A za povšimnutí jistě stojí i to, že k naplnění skutkové podstaty už ani nemusíte někoho POHORŠIT.
Mají strach. Mají z nás strašný strach. A nevím, zda je to dobře, když dějiny nás varují, že přechod od jednoho režimu k druhému bývá někdy krvavý. Strašně krvavý. Uvidíme... Třeba už brzy.
A máte pravdu i v tom, že to zpětné vracení je těžké.
