V páteční příloze novin vyslovil jeden z našich nejlepších sportovců všech dob, Jaromír Jágr, skutečně závažné myšlenky. Pravdu o tom, že každý má šanci, jen ji nesmí zahodit.
Předem bych rád upozornil, že tento blog nebude o hokeji, ale o návodu na šťastný život, o návodu na úspěch a štěstí. A to nejenom v osobním životě.
Jeden z nejlepších hokejistů v dějinách svým životním postojem dokazuje, že poctivost se vyplácí. Nejsem zrovna velkým fandou a netrávím hodiny před obrazovkou sledováním sportovních přenosů. Rozhovor s Jaromírem Jágrem je však nejenom o hokeji, ale o postoji k životu. Jeho odpovědi jsou skutečným filozofickým návodem k tomu, aby člověk byl šťastný, aby nalezl na světě své jedinečné místo. Krátkými větami sdělil to, na co by erudovaný filosof potřeboval stránky potištěného papíru.
Jedna z nejfantastičtějších myšlenek, které Jágr v tom rozhovoru vyslovil: Naučit se věci vnímat tak, že ať už se stane cokoliv, je to ta nejlepší možná situace. Kněz by to možná formuloval, Bůh věci lidské dobře řídí. I když to člověk vnímá nejdříve jako negativum, později se však ukáže, že to bylo pro dobro věci. Příkladů z osobního života každého z nás najdeme určitě hodně. Z toho společenského také jeden příklad: Když jsme ve volbách jako Suverenita těsně nedosáhli na 5%, bylo to nejdříve zklamání. Nyní to však vidíme z té dobré stránky. Jana Bobošíková by byla v Bruselu, ale my ji nutně potřebujem tady.
Špatné je, že se z hokeje stal sport pro děti bohatých rodičů. Bohužel děti z bohatých rodin, mají všechno usnadněné, takže v tom svém oboru nemohou vyniknout. V těžkých podmínkách vyrůstají lepší lidi, ve sportu lepší hráči. S tím musím naprosto souhlasit. Sám jsem vyrůstal v těžkých podmínkách. I na klavír jsem si ve svých 13 letech musel vydělat sám, a to také muzikou (byl jsem profesionálním varhaníkem v okolních kostelích, byť ještě vlastně dítě). Peníze, které jsem za to dostával, jsem si střádal, abych si za ně, tehdy za 1000 Kčs, koupil klavír. Vyrůstal jsem totiž v té nechvalně "známé" Matiční ulici v Ústí n.L, i když za doby mého dětství tam byla jiná struktura obyvatelstva než je teď. Naši byli nesmírně chudí, ale přinesl jsem si z domova nejcennější vklad do života - vzájemnou lásku rodičů. To, že jsem si všechno musel v dětství těžce vydobýt, se mi v dospělosti zúročilo. "Když dítě nemusí o nic usilovat, nebude také o nic bojovat. A když bude bojovat muset, tak to nebude umět" říká Jágr a dodává, že jezdil na každý trénink patnáct kilometrů na kole.
Nejdůležitější Jágrovou výpovědí jsou však slova, že víra je hluboký dar. On sám je silně věřící. "Pokud nebudeš něčemu věřit, tak v životě nemůžeš ničeho dosáhnout" To jsou slova, která by se měla neustále opakovat. Víte, my jsme národ, jehož největší brzdou k rozletu je pochybovačnost. Pochybujem o všem. Jágr nepochyboval, věřil, nechal se vést. Ano, je třeba na sobě tvrdě pracovat, to je jedna stránka věci. Úspěch míří k připraveným. Druhou stránkou je ovšem víra. Spoléhat se pouze na lidský um vede ke zklamání. Víra, že něco většího než jsem já vede mou ruku, mé myšlení, je zárukou úspěchu. Zase pár příkladů. Našeptávači říkají, nedělej to, zbytečně se dřeš, stejně se ti to nepodaří. Ti z vás, kdo se nenechali svést k nicnedělání zjistili, že se věc povedla a našeptávači neměli pravdu. Zase příklad ze společenského úhlu pohledu. Takovými našeptávači jsou výzkumy preferencí. Před volbami byly pro Suverenitu téměř nula a jiným přisuzovaly úspěch, nakonec to bylo naopak. I nyní se opakuje stejná situace. Rada jediná. Neposlouchat. Věřit. Víra tvá tě uzdraví. A všechny kolem utvrzovat ve víře I když se může zdát, že spravedlnost neexistuje, vždycky nakonec přijde.
Důležité je, aby byl člověk poctivý. Vracet to, co ti nepatří. Neusilovat o peníze. "Kde jsou peníze tam je zlo", říká Jágr. Ano, pochybovači řeknou, tomu se to mluví. Ale já pevně věřím, že jemu nikdy o peníze nešlo. Sám jsem si to zažil na sobě. V době, kdy se každá má píseň prodávala ve stotisícových nákladech jsem nikdy nepomyslel na to, že za to budou peníze. Prostě peníze pro toho, kdo věří, nic neznamenají. Jsou pouze dobrým pomocníkem. Ovšem pro toho, pro kterého jsou peníze bohem, jsou nakonec prokletím.
Další životní návod: "Jednoho dne pochopíš, že všechno, co ti říkali rodiče, tak byla vždycky pravda". Jak že to je v tom Desateru?: "Miluj otce svého a matku svou, aby se ti dobře dařilo na zemi". Věřte, mladí lidé, to funguje. A nakonec návod na štěstí. "Štěstí je být spokojený s tím co máš. Pokud budeš chtít víc, budeš nešťastný".
Média by měla více propagovat cestu k úspěchu a ne pouze ten úspěch sám. Cesty bývají vždy důležitějším návodem pro jiné než cíl samotný.
