Velmi zajímavý příběh.

Zaujalo mě, jak byly české a moravské země kdysi přes svou německojazyčnou část obyvatel “přirozeně srostlé” se svým okolím - zde je zmínka o Brnu, Drážďanech a Vídni.

Připomněl jsem si z historie, jak husité obléhali Plzeň a té bez ptaní přispěchali na pomoc Norimberští, asi jako když dobrovolní hasiči vyjedou do vedlejší vesnice, kde hoří. Nebo když Prušáci vtrhli do Saska, z Drážďan se před nimi rychle v tajnosti odvážel saský státní poklad na Königstein a jako s rezervní destinaci se počítalo s Děčínem a Prahou... Sasíkům tehdy byli mentálně bližší Böhmáci, než nějací pro ně příliš divocí Prušáci...

- - -

“V českém prostředí je dnes zapomenutá a téměř neznámá.“

Věčná škoda, že k tomu “vlasteneckému” rozštěpení mezi poddanými českého krále (a markraběte moravského) vůbec došlo.

Pane Lorenci děkuji. Nevěděla jsem. Ale třeba i toto: Ve 14 století koupil český král kus Bavorska, dnes Horní Falc. Je to trochu komplikované, kousek regionu sem a tam, ale v té době bylo hlavním městem "Nových Čech" (Neuböhmen) jak se to jmenovalo město dnes zvané Sulzbach-Rosenberg. Do dnes tam mají na náměští kašnu z dvouocasovým lvem, na věži opevnění český znak a v městečku dům, dříve hostinec, kde nocoval Jan Hus při své cestě do Kostnice. Po několika desetiletí král region prodal a koupil region kolem Magdeburgu.

Na legendy by se zapomínat nemělo.

Vašek

ano, zaujímavý článok