Zapomenuté legendy prvorepublikového Brna - paní Rosalia Chladek - nemáme právě Den žen?

Rosalia Chladek 21. 5. 1905 Brno – 3. 7. 1995 Vídeň Jedna z nejvýznamnějších představitelek tzv. výrazového tance v zemích německé jazykové oblasti.

První tříleté rytmické školení absolvovala v brněnském institutu Margarete Kallab a už jako šestnáctiletá zaujala svým uměním a talentem. Přes odpor rodičů odešla studovat do Německa do školy Emila Jacquese Delacroze v Hellerau u Drážďan (1921-24) k Valerii Kratina, kde získala aprobaci učitelky tance. Po přesídlení školy do Rakouska (Laxemburg) se stala jednou z členek souboru V. Kratina, posléze rozvinula vlastní sólistickou a choreografickou činnost. Několik let působila ve švýcarské Basileji, posléze zakotvila trvale v Rakousku. R. Chladek byla nejen výtečnou tanečnicí, ale i pedagožkou, která vytvořila vlastní dodnes uznávanou metodu taneční a pohybové výchovy.

V českém prostředí je dnes zapomenutá a téměř neznámá.

Profesní dráha Rosalie Chladek:

1942–1952: zakladatelka a ředitelka tanečního výcvikového střediska pro jevištní a pedagogickou činnost na vídeňské konzervatoři. Četná vystoupení s taneční skupinou vídeňské konzervatoře, kterou založila.

1943: „Romantický milostný příběh - Dáma s kaméliemi“

1944–1963: Choreografická práce ve Volkstheater, spolupráce s Gustavem Mankerem ( Farmář jako milionář , Utrácející , Krásná Helena )

1946–1954: choreograf v Burgtheatru; První mluvená a tančená poezie: „Echo Songs“

1947: Choreografický návrh „Jedermanna“ na Salcburském festivalu

1948: „Malá vášeň“ v Akademietheater. Poprvé hostující lektorka na letním kurzu Švýcarské profesní asociace pro tanec a gymnastiku (Rosalia Chladek nyní vede hostující a letní kurzy v Belgii, Dánsku, Německu, Anglii, Francii, Řecku, Izraeli, Itálii, Nizozemsku, Rakousku, Švédsku a Švýcarsku)

1949: U příležitosti 3. mezinárodního hudebního festivalu ve vídeňském Konzerthausu: „Čtyři temperamenty“, „Pantea“ a „Petr a vlk“ (režie Gustav Manker)

1950: Hostující vystoupení v New Yorku u příležitosti účasti v programu International Arts Program

1951–1953: Vystoupení taneční skupiny Rosalia Chladek ve Vídni mj. s „Od rána do půlnoci“; zájezdy po Itálii, Německu a Švýcarsku

1952: Účast na filmu „Symphonie Wien“ (režie: Albert Quendler)

1952–1970: vedoucí katedry uměleckého tance na Akademii múzických umění ve Vídni

1954: „Autoportrét“; Choreografie pro „Orfeo“ na 6. Vídeňském mezinárodním hudebním festivalu; „Sancta Trinitas“

1956: „Les Petits Riens“

1957: Režie a choreografie pro „The Soldier’s Story“ v Akademietheater a televizi

1959: „Démon“ a „Le Renard“ v Akademietheater a v televizi; Režie a choreografie pro „Julius Caesar“ ve Státním divadle v Salcburku

Poslední vystoupení jako sólová tanečnice ve Vídni (Akademietheater)

1962–1977: vedoucí vysokoškolského kurzu „Moderní taneční výchova a taneční pedagogika - systém Rosalia Chládek®“

1967: řádný profesor

1968: Poslední choreografie: „Curriculum Aeternum“ v Akademietheater

1972: Založení „IGRC International Society Rosalia Chladek“ a „ARC Working Groups Rosalia Chladek“, nyní aktivní v Rakousku, Německu, Švýcarsku, Itálii a Francii; Zavedení částečného školení v systému Chladek®

1980–1982: Hostování taneční skupiny ARC ve Francii a Švýcarsku

1985–1990: Rekonstrukce sólových představení „Lucifer“, „Johanka z Arku“, „Dáma s kaméliemi“, „Michael“, „Intrade“, „Slovanský tanec“, „Afroamerická poezie“ a „Narcis“; Představení včetně: na vídeňských mezinárodních festivalech „Tanz 88“ a „Tanz 90“ a ve Vídeňské státní opeře

1987: Tančí na vídeňských International Dance Weeks, kde byla do roku 1995 jednou z lektorů, na památku svého kolegy Alvina McDuffieho, opět sběrače bavlny z roku 1951 „Afro-americká poezie“

1989: Spolu s Kazuo Ohno vedl workshop v Amsterdamu

1993: Provedení rekonstrukcí Státní operou v Drážďanech

1995: Zemřela 3. července ve Vídni

2019: V rámci výstavy Všechno tančí. V Kosmos Wiener Tanzmoderne v Theatermuseum Wien je uveden program „Rosalia Chladek Reenacted“, který vychází z původních Chládkových sólových výstupů a pokračuje současnými umělci.

Pro brněnské kulturní dějiny je vedle Chladekové významná i její učitelka a dlouholetá taneční pedagožka Margaretha Kallab, která Brnu zprostředkovala nové taneční umění pěstované především v Německu. Margaretha Camilla Carolina Kallab komponistka und hudební pedagožka založila vlastní školu rytmu, gymnastiky, tance a hudby v Brně, kterou vedla do roku 1945. V letech 1920/21 byla jmenována na Německou akademii múzických umění v Praze, ale po roce odešla. Kromě toho pokračovala ve výuce na vysoké škole lidové Brno a v letech 1939 až 1945 vyučovala rytmus na brněnské hudební škole a hru na klavír na Státním učitelském ústavu. První skladby dětských písní a skladeb pro pohyb, klavírní skladby a dvě hudební rozhlasové hry. Postižená „rozhodnutím o přesídlení“ v roce 1945 byla odvezena do koncentračního tábora, musela se zúčastnit „pochodu smrti do Pohořelic“ a nakonec skončila v koncentračním táboře Grusbach. Na konci října 1945 se rozhodla uprchnout do Rakouska a začátkem listopadu se dostala do Vídně. Její bývalá studentka Rosalia Chládek (1905-1995) jí našla místo na vídeňské konzervatoři. Po těžkém úrazu v roce 1948 a ztrátě zaměstnání zintenzivnila svá hudební studia a kompoziční dílo.

Prameny: Wikipedie, biografiA biografische Datenbank und Lexikon österreichischer Frauen. Brněnští historikové

Foto vlastní: současná vídeňská baletní scénka