Zajímavé je že pro zdejší spoludiskutující začíná česká historiografie soužití Čechy s Němci v roce 1938. O historii od roku 1918 DO 1938, tedy tomu časovému úseku, který se lidově nazývá "počeštování Sudet" ani zmínka. Proč asi? Popsat tuto dobu realisticky, bez oněch krásných slov o "Československém Švýcarsku" by totiž byla blamáž že větší není.

Můžu mluvit jen za sebe, ale mizerná meziválečná čs. politika ve vztahu k sudetským Němcům není žádná novinka, nakonec i tady se o ní už několikrát diskutovalo. Proto jsem (poněkolikáté, leč bezvýsledně) upozornil jen na očividné nesmysly, které se ve vašem článku objevily.

Cituji z blogu Richarda Nádvorníka

https://www.blogosvet.cz/article/komunita-adsz-mpE...

Jenomže tady se pořád nějak zapomíná na to, že Němci byli, jsou a budou hlavní problém celý moderní Evropy. Dobrejch sto padesát let. Zhruba vod Bismarcka. Fanaticky výkonný, fanaticky poslušný. Zabijácká kombinace. Když se jim řekne, ať udělaj nejsilnější evropskou ekonomiku, tak jí udělaj. Jenže se jim nesmí říct, že třeba židi. Anebo že dekarbonizace...

Když vás tady čtu, tak blahořečím Benešovi a vítězným mocnostem, že ty sudeťáky vystěhovali tam, kam po celou dobu toužili. A stejně tak rozumím hlasům, které odsuzují ten váš sudeťácký sraz v Brně. Samozřejmě, že se najde dost a dost kolaborantů, kteří vám na ty kecy o "smíření" naskočili a naskočí. Excesy, které při odsunu odnesli za předchozí německý nacistický teror a pohrdání i nevinní, neschvaluji a viníci měli být potrestání. Nicméně odsun byl v pořádku. Pokud se chtějí někteří sudetští Němci vrátit, nikdo jim nebrání. Myslím, že v realitkách je chalup či bytů v nabídce určitě dost.

Poslední rok války a první rok po válce - to byla hodně ošklivá doba, kdy se poražení i vítězové naprosto zbytečně snížili ke zvěrstvům nehodným jejich národa... no raději nemluvit.

Šťastný ten, kdo tu vykloubenou dobu nemusel na vlastní kůži prožít.

Nešťastný ten, kdo se k tomu ještě dnes chce nějak bojovně vracet.

Blahořečený chudý duchem je ten, kdo o tom nic moc neví a nechce vědět, ale vzájemné viny slepě a nekompromisně počítá od nějakého přesného data. Třeba od vzniku ČSR, od vzniku Protektorátu, od zániku Protektorátu...

A tito zarputilí a odhodlaní účetní, neochvějně setrvávající na školním výkladu dějepisu z třetí třídy základní školy a dritte Klasse der Grundschule z r. 1946, se dají najít na obou stranách, přičemž na jedné z nich je jich bohužel slyšet víc, že, pane Jurčáku?

S úctou Váš kolaborant P.L.

O tom, jak vypadalo vyhánění Čechů z pohraničí, vznikla celá řada knih a odborných studií.

Vaše věta „nikdo se zatím od českých historiků nedověděl, kolik to představovalo lidí“ je zcela nepravdivá. Podrobná evidence a statistiky vznikaly už v roce 1938. Do června roku 1939 uprchlo z pohraničí 141 tisíc Čechů, deset tisíc Němců a skoro devatenáct tisíc Židů. K tomu připočítejme padesát tisíc státních zaměstnanců, kteří nebyli evidováni jako přímí uprchlíci, ačkoli jimi fakticky byli.

Vyhánění a často i likvidace (doslova) českého obyvatelstva v pohraničí však probíhala i nadále, ale už se to neevidovalo. Mělo to zcela živelný charakter – Němci přišli do nějaké české domácnosti a prostě řekli: „Jestli chcete žít, tak vypadněte.“

Většina uprchlíků přišla o většinu svého majetku, byli slovně i fyzicky napadáni a okrádáni, jen během prvních dnů došlo také k desítkám vražd. Během několika dnů ztratily možnost obživy desítky tisíc lidí. Nebylo možné vyhnat všechny Čechy, protože by hrozilo zhroucení ekonomiky, probíhalo to postupně po celou válku. Všechny české politické strany, kulturní spolky, knihovny, střední školy (i některé základní školy) byly zrušeny a jejich majetek zabaven Říší. V úředním styku byl zakázán český jazyk, česky se nesmělo mluvit na veřejnosti ani v dopravních prostředcích, nesměly se konat české bohoslužby. Do roku 1943 se ocitlo v německých rukou 75 tisíc hektarů půdy, kterou dříve vlastnili Češi. Češi také nesměli prodávat majetek Čechům. Většina z nich se tedy v průběhu války přesunula do vnitřních částí protektorátu. Tímto způsobem byl v podstatě vypleněn majetek osmi set tisíc Čechů jen v pohraničních oblastech.

Němci během několika málo let udělali z československé ekonomiky, která patřila k nejvýkonnějším na světě, ekonomickou trosku s přídělovým systémem.

A co tak přiznat české zločiny a to ani nemyslím ty u příležitosti etnické čistky, tedy spisovně "odsunu" nýbrž ty, které konala česká vláda od roku 1918 na "menšině" tří milionů německojazyčných obyvatel Už jenom zavedení "státního jazyka" českého v regionech kde se skoro žádní Češi nevyskytovali Propouštění tisíců zaměstnanců německé národnosti dokonce i přesto že úspěšně složili zkoušku z češtiny a nahrazováno Čechy z vnitrozemí V řádu desetitisíců osob? Zákony, které nařizovaly německým podnikatelům zaměstnávat vysoké procento českých občanů, bez ohledu na nutnou kvalifikaci nebo schopnosti Zákony které dávaly berním úřadům - výlučně pro německé podnikatele- volnou ruku k ustanovení daní Zákony dle kterých směly být udělovány státní zakázky výlučně českým firmám, a to v průběhu Velké hospodářské krize, kdy nezaměstnanost byla v Sudetách nesrovnatelně vyšší než ve zbytku CSR kdežto v Německu Hitler "stavěl dálnice" tedy nezaměstnanost citelně mizela

Diví se někdo, komu na objasnění historie opravdu záleží, že se demonstrace konaly s transparenty "Heim ins Reich"

Nikdo se neradikalizuje jen pro nic za nic, ani oni němečtí občané ne. BYl to výsledek mizerné menšinové politiky české vlády první republiky. Nic víc a nic méně.

Jednim z moznych pohledu na vec je, jestli ten odsun pro vetsinu Nemcu nakonec nebyl zachranou, neb se tak vyhnuli 40 letum rudycho svrabu, ikdyz museli zacinat v podstate o nuly.

V letech 1938-39 zavládly v Sudetech z Říše záměrně vyvolané a extrémně šponované protičeské emoce, s mnohdy i realizovanou chutí si na Češích zchladit žáhu za všechna ta příkoří posledních dvaceti let, postupně si ale emoce sedly do lidského normálu. I z počátku se tam našli i lidi, co se k nějaké zášti či protičeským postojům nenechali vyhecovat. Většina lidí ale podlehla importované nacistické propagandě a postojům, což teprve časem začala prokoukávat, jenže víc už nestihla. Jsem Děčíňák a znám případy Němců, co se po připojení k Říši v něčem zastali Čechů, kteří tam zůstali. Po nějakém takovém projevu “nedostatečné národní hrdosti” obvykle následoval povolávací rozkaz na východní frontu, byť doma byly malé děti a živnost, na které rodina závisela. Na druhou stranu faktem je, že pro ty poslušné tam nepřestal fungovat právní stát, a že co měl třeba i nějaký Čech zapsáno v katastru nemovitostí nebo v obchodním rejstříku, na to si mu nikdo nedovolil jen tak šáhnout. Z města postupně mizelo i to málo Židů, co tam zůstali, údajně byli posílaní kolonizovat nová území na východě, obyčejní Němci tomu věřili, notabene když od těch odcestovalých ještě po nějaké době chodily dopisy, kde oni docela konkrétně uváděli, co v těch nových dálkách dělají, jak se tam celkem přijatelně mají, nikoho nenapadlo o tom pochybovat, vždyť třeba ty datumy na razítkách poštovních úřadů těch neznámých měst jako Auschwitz, Treblinka apod. i ručně psané datumy uvnitř těch dopisů byly aktuální, akorát si párkrát někdo všimnul, že někteří z těch odcestovalých si nějak v tom návalu práce asi už pletou čas a lidi, protože v dopise třeba kraťoučce zmínili, že se už brzo mají setkat s tetou Sárou a strýcem Hugo, přičemž celý Tetschen věděl, že ti dva jsou přece už přes pět let pochovaní na hřbitově v Bünau, ale to byl detail, o kterém se moc nepřemýšlelo a už vůbec nemluvilo...

Téměř shodná atmosféra nastala i z druhé strany, po 8.5. 1945, ale to je taky na dlouhé psaní...

"...Nikdo se zatím od českých historiků nedověděl, kolik to představovalo lidí..."

Dozvěděl. Třeba z práce Jana Bendy. A dokonce už v předlistopadové historiografii se kupodivu objevila čísla cca souhlasící s dnešními odhady (co si pamatuju, tak Josef Bartoš psal, že v Sudetech po Mnichovu zůstalo nejméně 500 000 Čechoslováků).

"...Neměli bychom si nalít čistého vína – jihomoravského – a přiznat, že onen krásný a příjemný narativ: „Oni přece s tím vyhnáním začali“ „takže my jsme jim to 1945 jen oplatili“ je - fake?"

Když odhlédneme od morální problematičnosti onoho "narativu", pak jistou pravdivou část obsahuje. K vyhánění (resp. k odchodům pod hrozbou násilí) v Sudetech docházelo od vypuknutí sudetoněmeckého povstání 13. září (a někteří Židé pod vlivem výhrůžek a šikany odcházeli už někdy od částečné květnové mobilizace).

Jo, jo, obávám se, že se můj vnuk bude jednou ve škole ucit, že válku rozpoutal Beneš terorem na pokojnych ordnerech, že Němce zavíral do koncentráku, že 360 tisíc mrtvých občanů Československa je výmysl...

Při sčítání z roku 1939 žilo v Sudetech 291 000 Čechů.Měli zde živnosti, statky, polnosti. . Do roku 1944 jich bylo v Sudetech cca. 400 000 Čechů. Rodiče táty šli do odsunu proto, že v sudetech získali majetek pozemkovou reformou. Ti co se zde narodili mohli zůstat.Do konce války měli svá hospodářství, živnosti, Místní nejbohatší Německý sedlák rodičům půjčil povoz, aby se mohli odvést co nejvíce svého majetku. Po válce jej vojáci Svobodovy armády zastřelili i s příbuznými, který jim přijeli z rozbombardovaného Hamburku. Tohle tátu celý život mrzelo, že tomu nezabránil. Odjel do vnitrozemí za milou dnes moje mámou. Rodiče zeťáka bydleli v činžovním domě spolu s Němci a měl krejčovství. Byla jediná česká rodina v činžovním dom. Vyprávěl nám, jak německé obyvatelé ze Sudet štvalo , že naletěli Němcům z říše. Jejich děti se praly s německými dětmi z říše. Neměly je rády. Společně poslouchali Londýn. Když k domu přijelo Mercedes v vlaječkami SS, tak všichni schovali lampy od radii, aby nebylo zjistitelné, že poslouchají Londýn. Pak se ukázalo, že SS si přišel přešít uniformu. V době pogromu na Němce v Ústí nad Labem, tak je Češi, co zde žili stále je schovávali ve svých bytech

Ještěže se v roce 1938 vše vrátilo do správných kolejí :-). Ošklivo, vlezlá zima, deprese a najednou taková legrace. Děkuji.