Víte něco o „internačních táborech pro Němce“? (2) Tentokrát Kounicovy koleje, Brno

Samozřejmě že víte. Cituje se to na každém rohu. „Popravy v Kounicových kolejích byly veřejné a v hojném počtu byly navštěvovány brněnskými Němci Na jejich sledování byly prodávány vstupenky za tři marky........

.......v publiku přitom převažoval podíl německých žen. I během exekucí se ozýval smích a mnozí se netajili radostí, že jsou „české potvory a bestie“ zabíjeny, či povzdechem, že „dnes jich bylo nějak málo.“

Nebudu to komentovat, i když se samozřejmě vynoří řada otázek. Jak se – jen na příklad – mohlo vědět, že to byly „německé“ ženy které sadisticky přihlížely popravám? Důkazy? Ve městě, ve kterém v tu dobu skoro každý občan či občanka hovořili plynule oběma jazyky? Byli snad přihlížející nějak registrováni podle národnosti? A jak to, že se sice člověk všude dočte o historii Kouniček v době protektorátu, ale o jejich historii od dubna 1945 do podzimu 1945 skoro nikde, nebo jen v archivních materiálech?

No řekla jsem, že nebudu komentovat.

Ovšem i zde se vynoří zajímavá publikace dvou brněnských historiků. Alexandr Brummer a Michal Konečný „ Brno účtující“ jak se publikace jmenuje, totiž provádí po místech spojených s účtováním s kolaboranty a Němci po druhé světové válce.

Rozhovor s oběma historiky novinářkou IDNES (2015) odkaz najdete (jako i další odkazy) níže. Zde jen kousek.

V Brně se přitom před příchodem fronty zdržovalo kolem padesáti tisíc Němců, část jich utekla před Rudou armádou. Zůstali jen ti, kteří neměli kam jít nebo se považovali za nevinné. Především ženy, děti, invalidé a staří lidé. Ty Brňané vyhnali v divokém odsunu na konci května.

Když Češi zabíjeli Němce: „Krev jsme museli slízat“

Asi pět tisíc lidí ale zůstávalo v internačních táborech a v Kaunicových kolejích. Bývalá nacistická věznice, kde gestapo popravilo 1 300 českých vlastenců, se hned po osvobození stala vězením pro kolaboranty a nacisty. Ale také pro stovky nevinných lidí, které policie nebo armáda zatkla na ulici jenom proto, že nosili bílou pásku.

Německé ženy a dívky jsou na noc odváděny na „loupání brambor“.(Poznámka: Tyto ženy byly českou stráží zpravidla předány ruským vojákům, stovky se již nevrátily.) Němci musí nosit bílou pásku s písmenem N.

Hrobník z tábora za pár dnů odveze 1 800 mrtvých.

Symbol odplaty

Kaunicovy koleje v Žabovřeskách se staly synonymem msty na brněnských Němcích. „Byl jsem tam pět měsíců a několikrát denně mě mlátili. Tak jsem přišel o zuby. Často nás v noci vyháněli z pokojů, museli jsme běhat po čtyřech a štěkat jako psi,“ popsal Josef Brandejsky ve vzpomínkové knize Němci ven! Die Deutschen raus! „Ve světnici byly stěny, strop, podlaha a matrace potřísněny krví, neboť každou noc byli vězni do krve mláceni. V mé světnici jich jedné noci bylo zabito pět,“ vzpomínal Brandejsky.

Bití Němců jako divadlo

Stejně jako se chodily německé ženy za protektorátu dívat na popravy českých vlastenců v Kaunicových kolejích, si ani Češi nenechali po osvobození ujít tuto příležitost. „Každý večer se tu shromažďovaly celé davy zvědavců, kteří při každé ráně radostně hulákali a povzbuzovali bijce oplzlými řečmi,“ popsal další svědek Leopold Stehlik.

Ačkoli fungovala věznice v Kaunicových kolejích jen několik měsíců, od května do září 1945, zemřelo zde na následky mučení nejméně tři sta lidí. Pohřbeni byli v hromadných hrobech na Ústředním hřbitově a v Purkyňově ulici v Králově Poli. Přesný počet obětí není dosud znám.

(Ostatně o místech k d e pozůstatky těchto obětí našly poslední odpočinek se jen šuškalo. Nenajdete je.).

Zvěrstva, kterých se dopouštěli čeští dozorci, neušla pozornosti dobového, především nekomunistického tisku. „V roce 1947 zahájila Státní bezpečnost vyšetřování poválečných událostí v Kaunicových kolejích, avšak nikdo nebyl ani postaven před soud. Po únoru 1948 bylo vyšetřování zastaveno úplně,“ popsal historik David Kovařík.

Tábory byly přestupním místem, kde se shromažďovali lidé na nucené práce a čekali zde na oficiální odsun z Československa. „Byly pro civilní obyvatele, ale nebyli tam jen zločinci,“ vysvětlila Dagmar Smolejová Viceníková, která poměry v táborech rozebrala v diplomové práci před osmi lety. Vycházela z dosud nezveřejněných dokumentů v Archivu města Brna.

Malé děti do čtyř let zemřely na podvýživu

Podmínky v táborech byly katastrofální, lidé měsíce dostávali jen kousek chleba a vodu a chodili v hadrech. „Bylo tu internováno i mnoho matek s malými dětmi. Všechny malé děti do čtyř let zemřely na podvýživu, bylo jich určitě přes sto. Také moje dítě tam zemřelo, bylo mu patnáct měsíců,“ napsala Marta Wölfelová. „Když jsem se zeptala, kde bude pohřbeno, dostala jsem od hlídky ránu do hlavy, až jsem omdlela,“ svědčila v Dokumentech k vyhnání Němců z českých zemí o svém pobytu v táboře na Klajdovce.

VE svém článku na IDNES (odkaz níže) klade novinářka historikům zajímavou otázku:

Podle velmi přibližných počtů tady za pět let okupace zemřelo nebo bylo popraveno 800 až 1 200 českých vlastenců a za pět poválečných měsíců 300 Němců. Zdá se, že Češi byli v zabíjení výkonnější, je to tak?

Odpověď najdete v odkaze.

Zajímavý také film Jiřího Padevěta ( český spisovatel, knihkupec a nakladatel. Od roku 2006 je ředitelem nakladatelství Academia) najdete v odkazech níže

Na světě není nic perfektního nebo stodvacetiprocentního. V sousedním Německu došlo hned po válce pod nátlakem Spojenců k Norimberskému procesu, ale také v průběhu času k celkem přibližně 5 000 soudních procesů a konečné rozsudky byly vyneseny nad 14 000 obžalovanými. 48 % z nich (6 676 obžalovaných) bylo odsouzeno. Z 6 676 odsouzení se něco málo přes 1 000 týkalo vražd. Týkalo se to také dozorců v koncentračních táborech.

Řadě zločinců se podařilo uprchnout (ne naposledy křestanské pomoci Vatikánu tzv. „krysí cestou“). Řadě dalších se podařilo změnit identitu a žít nadále civilním životem.

Zločiny proti lidskosti jsou v SRN nepromlčitelné. V CSR byly v rámci zákona č. 115/1946 Sb. ze dne 8. května 1946 poválečná zvěrstva amnestována.

Z Československa – i když se násilí proti nevinným německým civilistům dopouštěly stovky Čechů – byl odsouzen pouze jediný. Jan Kouřil, obávaný dozorce z Kaunicových kolejí a Klajdovky, kterého po emigraci do Německa poznaly jeho oběti.

Ale o tom až zase příště.

Fotka vlastní: Pocta obětem Kounicových kolejí m.j. Sudetoněmeckým krajanským sdružením a bavorským okresem Mittelfranken, sídlo generální sekretářky Sudetoněmecké Rady, v rámci „Meetingu Brno“ 2024 .

Zdroje:

https://www.idnes.cz/brno/zpravy/v-internacnich-taborech-zemrely-tisice-nemcu.A150528_2165792_brno-zpravy_vh

https://www.idnes.cz/brno/zpravy/pruvodce-brno-uctujici-odsun-nemcu-alexandr-brummer-michal-konecny.A170617_2333463_brno-zpravy_krut

https://www.dejepis.com/tabory-pro-nemce-a-radny-odsun-1945-6/#:~:text=Z%20p%C5%AFvodn%C3%ADch%20koncentra%C4%8Dn%C3%ADch%20t%C3%A1bor%C5%AF%2C%20ur%C4%8Den%C3%BDch%20%C4%8Dist%C4%9B%20jen%20pro,nap%C5%99.%20%C4%8Dlenov%C3%A9%20NSDAP%2C%20n%C4%9Bme%C4%8Dt%C3%AD%20voj%C3%A1ci%2C%20%C4%8Dlenov%C3%A9%20SS%20atd.

https://www.youtube.com/watch?v=I_loujdIj7I

https://www.echo24.cz/a/HnJ5K/podcast-minulost-neni-historie-pomala-prace-byla-vydavana-za-odbojovou-cinnost

Dokumentace „Němci ven“ Spolek „BRUNA“ německých odsunutých Brňanů.