Už se Vám v životě přihodilo něco opravdu divného? Třeba u posledních chvilek blízkého?

Bylo to v době, kdy jsem si konečně mohla pořídit vlastní laptop pro soukromé účely. Snila jsem o tom už od dob, kdy počítače byly rozměrů kusu nábytku, ale jednoho dne jsem se dočkala, prostě měla svůj.

Žasnoucí 90tileté matce jsem mohla poprvé ukázat živý pohled do Brna, ač jen na otáčející se kameru, kterou měřila počasí s pohledem na jedno živé brněnské náměstí.

Matka byla sice stará paní, ale poměrně čilá, i nakoupit si ještě došla. Když zrušili malý supermarkteček právě naproti, sice hubovala ale nějak jsme to vyřešili, lékařka a lékárna byla poblíž, zašla si tam prostě s hůlkou.

Jednoho dne jsem vyštárala v počítači jméno, příjmení spojené kdysi s Brnem. Nějak se mi zdálo povědomé, zeptám se mámy. No ano, řekla, byla to moje nejlepší přítelkyně, jmenovala se Riki, tedy Heinrike. Patřila k rodině hned s několika významnými osobnostmi, bydleli právě naproti. Měli ještě malého kluka pořád se za námi trousil, ten dareba, my jsme byly přece už slečny. A víš, pořád sebou nosil nůžky a něco vystřihoval. Ty jeho vystřihovánky kvítečka, stromy, zvířátka ale také osoby a představ si každý hned poznal o koho se jedná. Později se z kluka stal zajímavý grafik.

A co se s Riki stalo, mami? Nevím. Jednoho dne odjela ke svému strýci na rok do Ameriky, aby se naučila anglicky, bude to v životě potřebovat. I my jsme se odstěhovali a později to už jsem byla s tátou, byla válka, odsun – už jsme o nich nikdy nic neslyšeli.

No nic, zeptám se příště tety. Moc o tom nevím, byla jsem ještě malá, ale ta rodina měla něco společného s nějakým mostem.

Tak se zeptám člověka, se který jsem právě navázala počítačkem kontakt. Je stavebním inženýrem někde ve středu Německa. Ano, jeho prastrýc se vyučil v továrně Friedricha Wanniecka v Brně, emigroval kdysi přes Rakousko do USA. Napřed pomáhal na nějakých stavbách, později se stal konstruktérem mostů. K jeho dílům patří světoznámé mosty jako Queensboro Bridge nebo Hellgate-Bridge v New Yorku a další. Ostatně dodnes je po něm pojmenováno každoroční ocenění Velké společnosti US-inženýrů za odvážné konstrukce mostů na celém světě.

Rodině se podařilo uprchnout ještě před „odsunem“ z Brna. Nový kámoš zapátrá, dopátrá se, že Riki byla zařazena do onoho „brněnského pochodu smrti“. V Pohořelicích 1945 - si vzala život.

Máma jen smutně pokývá hlavou. Ano, stávalo se to často v onom prokletém roce. Podívej se tuhle mi poslala Riki ještě fotku z parníku do USA a tuhle mi napsala do památníku.

Uplynulo jen něco pár dalších týdnů a matka při návratu z denní vycházky u vchodu do domu upadla a nemohla vstát. Naštěstí ji hned našla jedna mladá sousedka a přivolala sanitku. Snad mi volali do kanceláře, ale nějak se nedovolali, tedy přijdu večer domů a byt prázdný. Chvíli to trvalo, než jsem se dopátrala, matka byla v blízké nemocnici, ovšem už nemohla mluvit. Lékaři řekli, že si při pádu těžce pohmoždila mozek, pokud to přežije, jen jako úplně ochromená, jinak mám počítat s nejhorším.

Vzala jsem si dovolenou u matky jsem byla celé dny. Držela ruku, někdy něco promluvila, nevím, zda mne matka ještě vnímala. Mami stiskni mi ruku – následoval slabý pohyb její ruky na moji. Dokonce mi dovolili i u ní přespat.

Nevím proč ale po celou dobu, co jsem u ní seděla mi nešla ta Riki z hlavy. Točily se mi myšlenky na to i ono, jak té mladé právě 35leté ženě muselo být. Manžel ve válce, sama v Pohořelicích, bůhví, co se tam stalo, dvě staré tety v Brně zůstaly, neznámo, co se stalo s nimi v onom roce, za „osvobození“ Brna Rudou armádou…….

Trvalo to jen několik dní, brzo ráno jsem se právě vedle matky vzbudila, něco bylo divného, přisedla jsem si k lůžku, několik nadechnutí, vydechnutí …….. a najednou jen ticho.

Je to zvláštní pocit být svědkem, když jako v té pohádce, smrt nestojí v patách lůžka, ale v jeho hlavách ……

A nemohu si pomoci. Jsem si skoro jista, že to byla Riki, která přišla svoji nejlepší kamarádku vyzvednout z tohoto a doprovodit na onen svět. Myšlenka mi byla skoro úlevou. Nemusí tam sama, přes tu řeku, nebo jakousi dlouhou a zvláštní cestou …..

Fotka vlastní Riki na palubě zaoceánského parníku

Odkazy

https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?q=Lindenthal&acc=vyhledavani

https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil-osobnosti&load=219