Tak prý ještě jedno rodinné povídání Tedy tentokrát o panu Škarolkovi ze Starého Brna

Tak tuhle se někdo optal, co prý ještě tak vykládala teta z Horní Falce. Ona je vlastně z Brna, bylo jí osmnáct co přijela tím dobytčákem a nějak zakotvila v té Falci. Tentokrát vypráví o panu Škarolkovi. Ze Starého Brna.

Pan Škarolek byl, jak se u nás v Brně říká, Čech jak poleno. Jen náhodou kamarádil moc dobře s otcem tety, tedy mým dědem, českým Němcem jako poleno, tedy tím, jehož příhodu jsem již vyprávěla. Pan Škarolek žil na Starém Brně a byl podnikatelem, tedy vlastnil čistírnu, vlastně prádelnu, tehdy, v první polovině minulého století se nečistilo šatstvo v elegantních mašinách, nýbrž se pralo. Všechno a ručně, nic pračka s elektronickým seřízením. Něco zaměstnaných děvčat z ostatně chudého okolí, prý se mýdlo muselo krájet, prádlo se muselo dlouho máčet a potom podivným způsobem valchovat a buhvíco ještě než bylo zase všechno v suchu.

I my – tak teta dále - jsme nosili prádlo k panu Škarolkovi do čistírny. Jako podnikatel dospěl k určité životní úrovni, nic moc z dnešního hlediska, ale najmul si v městském divadle loži. Měl ji celý rok, i další a protože tenkrát ještě podnikatel obvykle tvrdě pracoval, se k divadlu nedostal. Někdy ji tedy někomu propůjčil, i nám, vypráví teta, tak jsme se alespoň dostali do divadla, táta by nám vstupenku koupit nemohl, byl úředník na městské radnici, tito moc neměli za první republiky, už jsme si o tom povídali.

Jednou se svěřil, český pan Škarolek, příteli, českému Němci, úředníku. Prádelna pere i uniformy vojáků wehrmachtu. Nevím jak. Teta také ne, ale řekla bych zakázka je zakázka, ve válce i pan Škarolek neměl nazbyt a prát a čistit se musí. Svěřil se příteli. Některé ty uniformy jsou celé zakrvácené, některým chybí tu nohavice, tu rukáv. Některé jsou v hrozném stavu, přímo z fronty. Vyčistit se musí všechny.

A potom jsme byli odvezeni do koncentračního tábora, nově zřízeného v Brně léta páně 1945, Klajdovka, vypráví dále teta, takže nevím přesně. Jen jsme později slyšeli, že pan Škarolek, český občan, přišel před český mimořádný lidový soud. To praní těch uniforem bylo prohlášeno kolaborací s nacisty. K čemu byl odsouzen, nevím. Možná měl štěstí a nebyl to trest smrti.

Jenže – nejnižší výměr trestu za kolaboraci s nacisty nebyl pod deseti lety.

Tak tuhle posílám vyprávění příteli někam na německý sever. Jen jednou v životě byl v Brně, on tam také jaksi patří, jeho rodina odtud pochází, ale vyzná se v Brně lépe něž kdokoli jiný. I já. A ty nevíš, odepíše, tam na Starém Brně je dodnes klášterní nemocnice, dříve i dnes útulek pro staré. U Milosrdných bratří se říká od starodávna. Ze Španělska pochází starý řád Jana z Boha, starají se o staré a nemocné. To ovšem nešlo jen tak, za doby nacizmu, tenkrát byl klášter prohlášen polním lazaretem. Pokud ti kluci, zataženi do wehrmachtu, němečtí Němci a možná i čeští Němci a možná i jiní, vůbec tu hrůzu přežili, někde ve východní Evropě a bylo možné je dopravit do zázemí.

Foto vlastní, vchod do kláštera Milosrdných bratří Staré Brno