Vy se ale na tu dobu díváte pohledem dospělého, který ví, že ta doba byla nějaká. Děti takto neuvažují, alespoň do určitého věku. Mě bylo úplně jedno, jestli je prezidentem Husák a prvomájový průvod jsem bral jako zábavu, kdy nemusím do školy. Rodiče nás opravdu nezatěžovali tím, že po stranických prověrkách mají po kariéře. Prostě jsem.mel šťastné dětství s kamarády, se sportem

Příběhy dětí, které neměly v těžkých dobách krásné dětství nelze uvádět jako standard prožívání dětství v těchto dobách u všech dětí.

Vím o čem mluvím. Prožil jsem dětství v "padesátkách", táta byl od února 1949 jako nepřítel lidově demokratického řízení v lágru, přídělové lístky jsme měli značně omezené, z vilky v dnešní Masarykově čtvrti jsme byli vystěhováni do části dnes nazývané Brněnský Bronx a přesto mám na své dětství plno krásných vzpomínek a ty méně "krásné" jsem z paměti vytlačil, i když v podvědomí mi právě ty formovaly pozdější názory na život.

PS. Příběh německé dívky nabádané, aby v prvorepublikovém Brně raději německy nehovořila je nesmysl. Brno bylo vždy dvojjazyčné s početnou německou komunitou. Ještě po "zředění" jejich počtu vlivem začlenění okolních českých vesnic do "Velkého Brna" v roce 1919, žilo v Brně přes 20% Němců.

Pane Ráži, předválečné Brno mi není neznámé z vyprávění celé česko-židovsko-německé, tedy rakouské rodiny po generace. VYprávění staré paní bylo přesvědčivé a hodnotit něco takového co "nesmysl " považuji za minimálně nezdvořilost, spíše hloupost a hlavně nevědomost.

A co to má znamenat "Příběhy dětí, které neměly v těžkých dobách krásné dětství nelze uvádět jako standard prožívání dětství v těchto dobách u všech dětí."

Co byl standard? Nemyslíte, že "standard" dětí z německých, židovských nebo českých rodin byl podle časového rozmezí o kterém hovoříme, rozdílný?

Nevím, jak téhle paní vysvětlit, že sedmdesátky a osmdesátky nebyly padesátky a že velka část národa brala bolševiky jako zlo, řízené Moskvou. To budou asi ty německé kořeny, oni tomu svému vůdci věřili mnozí fakt dlouho.

Ne, paní Rybnická, moji rodiče komunismus nesnášeli, ale domnívali se, že děti politikou zatěžovat nemají, dokud nezačnou logicky myslet.

A pokud si pořád o téhle zemi a jejích obyvatelích myslíte to nejhorší, proč se sem vracíte? Mesianismus je typický pro Rusy, Němci s nimi však zjevně nemají společnou jen Kateřinu a marxismus - leninismus. To je tenze velkých národů, mustrovat a napravovat ty malé sousední.

Moje dětství za socialismu bylo průměrně ucházející, moji rodiče nevěřili bolševikům. Už se s tím smiřte.

..padesátky, a že...

Opravdu!

Celé detstvo som prežil v socializme, pokladám ho za moje najkrajšie roky života.

Pochádzam z katolíckej rodiny, nikto z mojej blízkej rodiny nebol členom zločineckej organizácii, od roku 1990 podnikám, užíva si cestovaniu do celého sveta.

Moja stará mama bola odsúdená v 50-tych rokoch za údajné rozvracanie republiky (bránila vlastným telom farára pred násilným odvlečením príslušníkmi ZNB).

Dvaja otcovi súrodenci emigrovali na Západ.

Ako decku mi nič nechýbalo, síce cestovnú doložku do Juhoslávie rodičia nedostali, užívali sme si nielen Balatón ale aj more v Gruzínsku(letecky do Soči odtiaľ autobusom do Abcházka), v NDR (žigulíkom do Warnemunde), v Rumunsku (letecky do Constanci)...

Na mandarínky, banány som v rade nikdy nestál, občas ich mama priniesla netuším odkiaľ.

Viem že rodičov a starých rodičov to aby mi nič nechýbalo stálo množstvo úsilia, ďakujem.

Študoval som na strednej škole ako jediný v triede som nebol zväzákom. Na VŠ technického smeru ma prijali, síce aby som bol nad "čiarou" musel som získať viac bodov z matematiky a fyziky, pretože som nepochádzal z robotníckej rodiny za čo sa prideľovali body.

Nádherné roky, ako vtedy spieval Elán, "prvé lásky, hudba z pásky..."

Chcete-li se do konce svých dní cítit jako oběť, je to Vaše volba. Ale neděláte dobře.

Jaká obět? Byl to zločinný systém a prosadil se jen proto, že jej občané akceptovali a jak vidím také omlouvali, vůbec nepostřehli, nebo dokonce užívali výhod. Ostatně sama jsem mu zavčas unikla, rodiče také a vyjasnila si, co je to za štěstí, žít ve svobodném světě. Především nemuset lhát a kroutit skutečnosti všemožým způsobem, jen abych přežila.

Nevím jestli se škarohlídi - škarohlídky už s takovou náturou rodí, nebo nebo se takoví stávají až v dospělosti, ale vidím to jako tenhle případ. A už se v tom víc nepitvám.

Když tady čtu ty vaše příspěvky, tak mi připadá, že za ty miliony mrtvých a umučených obětí německého imperialismu a nadřazenosti v obou světových válkách nesl vinu Hitler a ti zpropadení Češi. A všichni ostatní Němci byli jejich obětmi. Bylo tomu po celá další desetiletí a trvá to až doposud.

A jak prosím souvisí Váš příspěvek s tematikou štastného nebo ne tak štastného dětství za "socíku" ? A dovolím si Vás upozornit, že nikdo není nucen číst příspěvky - ani moje.

Jsem narozená v roce 1943 a také mi to nedá.

Byla jsem s tatínkem v našem obchodu, když přišli soudruzi ten náš obchod znárodnit. Se spolužáky jsem "zpívala traktoru" při rozorávání mezí, o pole nejen mí rodiče přišli. Po měnové reformě mně rodiče koupili novou postel, mnoho z úspor nezbylo. Měla jsem zlaté dětství, protože i rodiče byli zlatí .Všechno, co se dělo, nám dětem dokázali vysvětlit. Když v roce 1968 přijely cizí tanky tatínek pronesl "tam nahoře si páni vymění funkce, naše země o něco zchudne a my se musíme i dál starat sami o sebe". To říkával i můj děda, když se vrátil ze zajetí v Itálii v první světové válce.

Česko-německé-židovské-ruské-americké-čínské-tramtárijské pohledy do historie nerozliší zlé, hodné a jiné lidi.

Upřímně řečeno se po přečtení VAší vzpomínky nedivím, že ten systém vydržel přes 40 let když to všecho bylo tak krásné a harmonické a dalo se vysvětlit..