Sjezd českých Němců v Brně ? Save the date – přijďte se podívat, nebudete litovat.

Mnoho rozruchu způsobila zpráva, že se krajanský sjezd bývalých českých Němců bude konat na území CZ, tedy v Brně. 77 procent českých občanů je proti. A co Vy na to?

No samozřejmě jsem se dost často sjezdu zúčastnila, nejen co návštěvník ale také v rámci účasti spolků německé menšiny v České republice. Ve městech Augsburg, Norimberk, Regensburg. Spolky, jak ty usídlené v Německu, tak i ty menšinové z České republiky, a i některé další organizace prezentují své ještě zachovalé tradice, dobroty z tradiční kuchyně, kroje, dialekty, dnes dávno zapomenuté osobnosti nebo i svoji celoroční práci. Kdopak už dnes ví, kdo byl Richard Reitzner, Ernst Paul, Wenzel Jaksch, Volkmar Gabert, Peter Glotz, Přemysl Pitter nebo i ženy jako Bertha von Suttner, Lili Czech, Maria von Ebner-Eschenbach ? A další?

Taková Ackermann-Gemeinde je sdružení v rámci katolické církve v Německu, které se věnuje usmíření mezi Němci, Čechy a Slováky jako diecézní sdružení katolických vyhnanců ze Sudet se sídlem v Mnichově. Pořádá každoročně v Brně dvoudenní symposium „Dialog uprostřed Evropy“ se zajímavým programem, řadou diskuzí, vynikajícími osobnostmi. Stejně i v rámci krajanských dnů se přestavuje co organizátor řady akcí, diskuzí a přednášek.

Nebo taková Seliger-Gemeinde, Sdružení sudetoněmeckých sociálních demokratů (Gemeinschaft Sudetendeutscher Sozialdemokraten) Založeno 1951 v Mnichově, pojmenováno po Josefu Seligerovi, prvním předsedovi Německé sociálnědemokratické dělnické strany (DSAP) v Československu. Společně se sudetoněmeckými sociálními demokraty, kteří byli „odsunuti“ do Německa, a s těmi, kteří zůstali v exilu, udržuje sdružení politický a intelektuální odkaz bývalého DSAP. Zdůrazňuje odpor sudetských Němců té doby proti nacistickému režimu a zasazuje se o německo-české usmíření a dialog.

Zajímavá diskusní fóra, dnes složené z osobností veřejného života, jak českého, tak i německého. Výstavy prací na rekonstrukci památek, ale také hřbitůvků a malých pomníčků. Kroje – víte že některé se musí uschovávat v mrazácích, aby se uchovala jejich krása a zpracování? Bohoslužby, projevy různých státníků a osobností veřejného života. Společenské akce.

Jo jenže německojazyčná tradice měst jako Brno, tedy Brno, kroje prostě nemá a nezná. Tak co by se dalo prezentovat? No například několik zdařilých projektů setkání mládeže, které zorganizoval spolek německé menšiny v průběhu několika posledních let. Docílilo účasti přes 200 studentů a bylo podporováno – v rámci meziměstského partnerství – oběma městy jako Brno a Stuttgart.

Nebo dětský projekt „Jak se dráček a koníček spřátelili“ kterého se rovněž zúčastnilo na 200 dětí jak stuttgartských, tak i brněnských základních škol. Když jsem ideu představila několika pedagogům, jsem do rozhovoru šla s přesvědčením, že mne prohlásí za blázna, jak se může krokodýl „spřátelit“ s koníčkem? Ale – nenašel se nikdo kdo by nebyl nadšen. Krokodýlek – městský znak Brna, koníček – městský znak Stuttgartu. Několik set kresbiček nejmenších dětí došlo, a protože nějaké přeshraniční setkání nebylo z důvodu věku dětí možné, konalo se přijetí malých na obou radnicích, jak ve Stuttgartu, tak i v Brně. A že záštitu převzaly zástupci magistrátů obou měst a ministerstva školství v Bádensko-Württembersku nemusím zvláště zdůrazňovat.

A samozřejmě jsme fotodokumentaci projektů představili u příležitosti krajanského sjezdu.

Spolková vláda je zákonem vázaná na povinnost, podporovat jak organizace „odsunutých“, tak i organizace německých menšin v zahraničí. Patří k tomu také sudetoněmecké krajanské sdružení. Podpora je udělována projektově, tedy čím lepší projekt v rámci příkladného sousedství, tím více šancí na udělení souhlasu a finanční podpory. Samozřejmě nesmí chybět řádná projektová dokumentace a stejně samozřejmě se jedná korektně, nějaké finanční vychytralosti jsou „no go“.

Nebudu se vyjadřoval k oněm stereotypním poukazům odpůrců konání sjezdu v Brně, na to jak ti „Sudeťáci“ chtěli „Heim ins Reich“, Tedy „příčinou“ který kdysi prý byla důvodem k „odsunu“.

Jen někdy přemýšlím o tom, proč se zastánci těchto názorů nezamyslí nad příčinami, o něco dříve na časové ose, asi tak od 1918, které část bývalých německých spoluobčanů přímo dohnala k takovým myšlenkám.

Ale o tom až příště.

Fotky vlastní, části krojů, dětská práce