Dobrý den. Pokud píšete o Adaníje Šiblíové, měla byste zmínit nikoli jen to pozitivní, ale s touto osobou jsou spojeny také závažné kontroverze a kritika. Tato žena mimo jiné podporuje organizaci BDS, která se snaží všemožnými způsoby bojkotovat Židy a Izrael, a to politicky, ekonomicky, kulturně i akademicky.

Například podle kritiky zveřejněné v berlínském deníku Die Tageszeitung „próza toto téma využívá, aby pod zdánlivě empatickým tónem pouze opakovala antisemitské stereotypy. Autorka líčí Židy jako nemluvné, anonymní násilníky a vrahy, zatímco Palestince vykresluje jako bezbranné oběti. Palestinské násilí vůči Izraelcům spisovatelka zamlčuje“. List také uvádí, že „výsledný text připomíná protižidovský pamflet“. Je nutné také zmínit, že autorka při psaní knihy vycházela z novinové zprávy, která vyšla v roce 2003 v izraelských levicových novinách Haaretz, a popisuje událost, která byla v té době stará přes padesát let. Celou událost barvitě rozvinula s použitím zásadní dávky fantazie.

Pokud by se například autorka věnovala obdobným událostem, kterých se však dopustili palestinští Arabové na izraelských ženách, mohla by vybírat z tisíců případů nejen z minulosti, ale hlavně ze současnosti.

Navíc píšete, o „pluku izraelských vojáků“. Nebyl to žádný „pluk“, před soud se dostalo dvacet vojáků, většina z nich se však na činu žádným způsobem nepodílela. Podstatné je, že čin byl vyšetřen a pachatelé potrestáni. Obdobné činy, kterých se v současnosti dopouštějí palestinští Arabové na Židech, nejenže nejsou v muslimských komunitách odsuzovány, ale naopak – jsou velebeny a oslavovány. Což je fenomén, který je doslova zrůdně masový a pro normálního Evropana prakticky nepochopitelný. Také starost o palestinskou spisovatelku z důvodu „rozvášněných davů“ je pokrytecká, protože v Evropě opravdu pozorujeme rozvášněné davy, které ale mávají palestinskými vlajkami a ty izraelské zapalují.

a) Předpokládám, že čtenáři článku jsou dospělí lidé, tedy pokud je paní Shibli zajímá, si mohou vyhledat na internetu celou paletu informací a názorů, nejen „taz“ což je levicové medium, a ne vždycky korektní.

b) Publikace „minor detail“ nejedná pouze o oné dávné situaci v poušti, ale také o řadě zvláštních dobrodružství oné úřednice, která se vydá po stopách události o čtvrtstoletí později. A – žádná recenze Vám neprozradí, jak věc dopadla, zda se dočkala happy – či bad endu. Ani já ne.

c) Nečetl jste pečlivě. Samozřejmě měl ředitel knižního veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem pravdu, když se obával, že slavnostní předání vyznamenání jen pár dní po útoku Hamasu na festival v Izraeli by mohlo způsobit demonstrace – i na knižním veletrhu - jak z jedné, tak i z druhé strany. Ovšem – toto rozhodnutí bylo tvrdě kritizováno. Dočtete se v odkazu níže.

Ještě jednou: Nemyslím, že by čtenáři tohoto článku neměli možnost, si udělat vlastní úsudek a nutně potřebovali jakousi doplňující příručku pana Svobody.

Hanno, děkuji! A přeji odolnost proti HICU (z něm. HITZE)!

Co je provokativního na tom, že někdo popíše téměř 80 let starý trestný čin, pachatelé kterého byli potrestáni?

Hanno:

Karma

Bod

Víc bohužel nejde

Karma. Poučné.