O tom jak zdařile vytěsnit historii - i na Ústředním hřbitově v Brně.

Prvního listopadu, na svátek Všech svatých, jsme se vydali po stopách starých německých hrobů na Ústředním hřbitově v Brně. Tedy poslední místa odpočinku brněnských osobnosti až z dob rakouské monarchie.

Čekal nás krásný, slunečný, ale chladný, pozdně podzimní den, kdy se naše skupina sešla na autobusové zastávce pod hřbitovem, která slouží zároveň jako hlavní vchod, na Vídeňské.

Na hřbitově panoval ruch; četné malé stánky prodávaly květinové aranžmá, svíčky a nejrůznější náhrobní dekorace a mnoho lidí navštěvovalo největší hřbitov ve městě.

Za jasného podzimního počasí jsme stoupali na hřbitovní kopec a tu a tam se zastavili u některého ze zbývajících německých hrobů. Občas se někdo z naší skupiny vytratil, aby navštívil rodinný hrob, a než jsme se nadáli, uplynula hodina a půl a my jsme stáli na vrcholu hřbitova.

Nejprve jsme navštívili hroby významných brněnských rodin: hrobku rodiny Lindenthalů. Dali městu – a světu – několik významných osobností nejvýznamnějším je Dr. Gustav Lindenthal (8. května 1850 Brno – 31. července 1935 Metuchen, New Jersey) Byl to rakousko-americký inženýr, konstruktér mostů, původně z Vídeňky, později Koněvova, dnes už zase Vídeňská. Povídá máma kdysi, víš jeho praneteř byla moje nejlepší kamarádka, bydleli právě naproti. Vyučil se v strojírenské továrně Friedricha Wanniecka, (to je ten z dnešní Vaňkovky) odešel přes Rakousko do Spojených států. Postavil mimo jiné v roce 1918 Hell Gate Bridge v New Yorku, ve své době největší obloukový most na světě. V Lipsku dostal za konstrukci zlatou medaili. Engineers Society Western Pensylvania uděluje každý rok Cenu Gustava Lindenthala vynikajícím konstrukcím mostů na celém světě. (letos Shuangbao Grand Bridge v Číně, viz odkaz) Ale najděte si jeho zajímavou kariéru sami, pohřben je v USA, na brněnském hřbitově najdeme ovšem celou rodinu jeho i tak významných předků. Praneteř dodnes slavné osobnosti zemřela v průběhu „brněnského pochodu smrti“ 1945 v Pohořelicích.

A víte, co to byly kdysi Šmeralovy závody? Poválečná clona nad významnou továrnou založenou 1891 Ignazem Storkem a provozovanou rodinou Storkovou, vyvlastněna a někdejší majitelé z důvodů vyjasnění národnostního složení brněnského obyvatelstva „odsunuti“, Člen následující generace, Edwin Storek, kdysi zaměstnal mladíka, jménem Viktor Kaplan jako inženýra a dal mu velkou životní příležitost. Název „Kaplanova turbína“ je dodnes v technickém světě pojmem. Ale i Šmeralovy závody zkrachly, dnes je areál v přestavbě, občané tam v budoucnu najdou bydlení, práci, potřebné služby a občanskou vybavenost.

Skutečné překvapení však přišlo později v komunitním centru, když jsme ukázali fotografie, které jsme pořídili na naší procházce. Jaké štěstí máme, že máme paní Renatu. Nemohla se k nám na procházce připojit, ale projevila o fotografie velký zájem. A k našemu překvapení dokázala identifikovat téměř všechny krásné staré německé náhrobky a povědět nám něco o bývalých, dnes zapomenutých německých rodinách Brna. A – Edwin Storek byl dokonce jejím spolužákem na německém gymnáziu v Brně, dnes budova JAMU. Hned naproti dřívější německé techniky, druhé kdysi jednou z nejvýznamnějších technických vysokých školy monarchie. Provoz 1945 zastaven, dnes hned za sochou Masaryka.

Podle paní Renaty patří příjmení Illekových k kdysi velkému a známému pekařství v Brně, které se nacházelo na Dornychu. Rodina Tillových, jejíž náhrobek jsme během naší procházky dlouze obdivovali, sahá až k železářství na Náměstí Svobody. Rodina údajně kdysi provozovala velký podnik, téměř obchodní dům.

Další náhrobek, zachycený na fotografii, nese jméno Rotter. Paní Renata vysvětlila, že se jednalo o velký textilní obchod, který se nacházel na Kapucínském náměstí v Brně. Další textilní obchod na Brněnské řadě patřil rodině Schöllerů, jejichž krásný náhrobek jsme také vyfotografovali, aniž bychom věděli, koho zobrazuje.

V každém případě jsme naplánovali další procházku, pokud bude mít paní Renata trochu více času a bude se moci ujmout prohlídky hřbitova.

Z dálky jsme si mohli vyfotografovat velkou hrobku rodiny Herringů, rodiny z let založení Brna. Johann Ernst Ritter von Herring spolu s hrabětem Salmem-Reifferscheidem založili první přádelnu vlny v Brně, pro kterou hrabě podnikl speciální cestu do Anglie a přivezl zpět mistry, stroje a výkresy. Herring se také stal majitelem zanedbaného uhelného dolu Rosice, který pod jeho vedením získal velký význam pro rozvíjející se brněnský průmysl.

Kousek dál leží hrob rodiny Dr. Julia Brügela, císařského a královského zemského soudce. Náhrobek připomíná také jeho syna, Johanna Wolfganga Brügela, novináře, politika (sociální demokrat) a tajemníka ministra sociálních věcí Dr. Ludwiga Czecha v první Československé republice. Emigroval do Londýna a spolupracoval s exilovou vládou. J. W. Brügel se po válce vrátil do Československa, ale – nebylo to snadné, v roce 1948 emigroval podruhé. Zemřel v Londýně v roce 1986.

Čestný hrobový kruh – kdysi pohřebiště brněnských starostů – na brněnském Ústředním hřbitově nutí k zamyšlení. Je to, jako by multikulturní minulost Brna nikdy neexistovala. Brněnský publicista Jiří Endler se nad tím poněkud zamyšleně vyjádřil ve své publikaci „Příběhy brněnských hřbitovů“. Poslyšte:

I na tomhle hřbitově je něco skutečně brněnského. Původně, od samého počátku hřbitova, byl tento prostor koncipován jako místo posledního odpočinku brněnských starostů, čestných občanů a zasloužilých členů obecního zastupitelstva. V jeho samotném středu, dnes prázdném travnatém kruhu, byl záhy po slavnostním otevření Ústředního hřbitova pohřben Gustav Winterholler (1834-1894), starosta v době otevření hřbitova, o jehož existenci se výrazně zasloužil. Ať už tito zasloužilí mužové později doplatili na svou německou národnost, na novou koncepci Čestného kruhu, na neúctu k mrtvým, vydávanou za vlastenectví, nebo ještě později za obyčejnou, ničím nemaskovanou lhostejnost, jisté je, že žádný z nich už zde svůj hrob nemá. Čtyři starostové a dalších dvanáct významných osobností včetně jednoho kněze – ti všichni jako by zmizeli beze stopy. Někteří byli po vzniku ČSR v tichosti převezeni do rodinných hrobek mimo město, jiným byly nad hlavou zcizeny pomníky (pro každoroční dražby) a co se stalo s ostatky už neví zřejmě ani Bůh.

Za všechny tyto příběhy alespoň ten zřejmě nejsmutnější, ostatky iniciátora stavby hřbitova, Gustava Winterhollera, byly již v roce 1907 přemístěny do rodinné hrobky ve skupině 19, číslo 167-168, po roce 1918 odebralo město jednomu ze svých nejagilnějších starostů čestný hrob, v roce 1987 byla hrobka zrušena a hrobové místo prodáno novému nájemci Žádná z těchto postav nyní v tomto prostoru nespočívá.

Tolik Jiří Endler.

Několik čestných hrobů připomíná významné osobnosti konce 19. století, které byly známé daleko za hranicemi Brna a Moravy a patřily k česky i německy mluvícímu světu. Patří mezi ně Dr. Karl Absolon, renomovaný archeolog a speleolog; v jeho hrobě je malá jeskyně sloužící jako místo pro svíčky zapalované kolemjdoucími; Josef Hybeš, první sociálnědemokratický člen vídeňské říšské rady, kterého společně nominovali a zvolili brněnští němečtí a čeští sociální demokraté; a jehož nápis na náhrobku byl původně v češtině i němčině. Dnes už jen jasně viditelná mezera na náhrobku připomíná dřívější německý text.

A samozřejmě je tu hrob velkého skladatele Leoše Janáčka.

Ke konci bych ještě zmínila dnes pečlivě opečovávané hroby z prusko-rakouské války. Co dítě mne maminka jednou zavedla až do posledního rohu oné části. Podívej, zde leží Turek. No není to nějaký migrant, byl to vojín rakouské armády poručík jménem Cengic Haydarbeg, snad zemřel u posádky v Brně na choleru. Tuhle mi vyprávěl jeden historik, že vojínům monarchie muslimského vyznání bylo dovoleno nosit fez, tedy ne vojenskou čepici, vidíte na pomníku.

Za jeden den jsme nemohli vidět všechno. Fascinující pohled do historie, který nabízí brněnský Ústřední hřbitov, se nedá pojmout za pouhé dvě hodiny. Nenavštívili jsme hrob Gregora Mendela, významného biologa, ani hrob rodiny Jedličkové, rodičů legendární hvězdy brněnské, vídeňské a později Metropolitní opery v New Yorku, známé pod uměleckým jménem Maria Jeritza. Světová hvězda, dnes v Brně dávno zapomenutá.

To vše, a možná i víc, příště. Rozhodně.

https://de.wikipedia.org/wiki/Gustav_Lindenthal

https://www.ichongqing.info/2025/05/09/shuangbao-grand-bridge-in-chongqing-wins-the-nobel-prize-of-bridge-engineering/

https://www.mmspektrum.com/clanek/od-storka-az-po-smeral

https://www.idnes.cz/brno/zpravy/smeral-mosilana-strojirna-prumyslovy-komplex-byty-ctvrt.A220609_668726_brno-zpravy_zubr

https://www.vets.cz/vpm/14963-hrob-cengic-haydarbeg/#14963-hrob-cengic-haydarbeg

https://de.wikipedia.org/wiki/Johann_von_Herring

Jiří Endler „Příběhy brněnských hřbitovů“.

Fotky vlastní.