Mors porta vitae aeternae......

International Holocaust Remembrance Day was established by the United Nations in 2005 as an international day of commemoration in memory of the victims of the Holocaust. (Yad Vashem) Neměli bychom se zamyslet?

Tak víš, povídá dlouholetá rodinná známá, ročník 1922, čas od času jsme museli nastoupit k takovému jakémusi hygienickému obřadu. Místnosti byly obrovské koupelny, nacpali tam tolik lidí, že se dalo jen stát. Nad námi byly sprchové hadice.

Všichni jsme věděli, o co jde.

Takže v okamžiku kdy ze sprchy vytryskla p o u z e teplá voda, byl hluboký výdech úlevy stovky lidí slyšet daleko ven.

Jinak by nebylo po třech minutách slyšet vůbec nic.

A víš, koncem roku 1944 jsme byli odtransportováni dále na západ, do místa, které se nazývalo Bergen-Belsen. Bližila se totiž ruská armáda. Máma a já jsme musely každý den na těžké práce do rozbombardovaného Hamburku, tam se nás ujal nějaký kápo, tedy mistr vedoucí těch prací. Mne vzal vždycky při náletu spojenců do krytu, to bylo přísně zakázáno. Navázal spojení s tvým otcem v Brně. Tvoje máma poslala každý týden na jeho adresu dva bochníky chleba, položil je opodál, měly jsme co jíst.

Když se blížili spojenci měl koncentrační tábor Bergen Belsen beze stopy zmizet. Poslední den byl všem vězňům rozdán pořádný kus chleba. Jen se potajmu mezi vězni rozneslo, že je chléb otráven, že se za žádnou cenu nemáme do krajíce zakousnout. Někteří měli ovšem takový hlad, že neodolali, zemřeli okamžitě.

A proč jsi dala Tomíkovi jméno Tomáš? No víš, osvobodili nás Britové, tenkrát se jim říkalo „die Tommys kommen“ a na památku toho jsem svého prvorozeného syna pojmenovala Tomáš.

Mladá brněnská historička plánovala s paní interview. Po prvním sezení se paní zhroutila, pokračovat už nemohla. Snad se jí v noci zdálo o oněch časech, snad prý slyšela to houkání osvětimských sirén v nočních hodinách, odvážení mrtvých …..diví se někdo?

Dnes před 80 lety byl v lazaretu Auschwitz-Fürstengrube zavražděn Jiří/Georg Hammerschlag. Brněnský právník odvlečen krátce po dokončení studia Psala jsem o něm už dříve, článek najdete pod mým blogem a názvem „ Tati, co se stalo s těmi tvými kámoši z redakce těch vašich předválečných novin?“

Nemyslíte, že bychom měli dnes alespoň zapálit svíčku – a vedle ní položit kamínek? I když sami nejsme Židé?