Co ten migrant hledá v Brně 17. století? (3 a konec)

K rozhodujícímu útoku Švédů na Brno 15. srpna 1645 se řadí řada legend. Historie ovšem ví, že bylo všechno jinak.

Útoky Švédů začaly v pět hodin ráno. Dělové koule vypálené směrem ke katedrále způsobily vážné škody, na několika místech byly proraženy městské hradby. Torstensson odpoledne nařídil přerušit boje a nabídl městu další možnost kapitulovat. Obhájci odmítli.

Následné bitvy pod bazilikou svatého Petra byly vedeny s nepředstavitelnou tvrdostí. Několik vln útoků bylo odraženo, Raduit de Souches osobně bojoval poblíž Židovské brány, den před svými 37. narozeninami.

Útok na jižní stranu Brna byl však pouze oklamným manévrem. Ve skutečnosti soustředil Torstensson své nejlepší síly, dragounský pluk, na severní straně, na hrázi rybníka, který byl tehdy poblíž kostela sv. Tomáše. Zabrána měla být bašta kláštera sv. Tomáše, která vyčnívala z uzavřeného kruhu městských hradeb. Útočníci byli již ve městě, ovšem i tento útok byl odražen.

Podle osobních poznámek Raduita de Souchese pokračovaly boje až do večerních hodin. Teprve večer utichly. Obhájci zprvu nevěděli, co to znamená, až do okamžiku, kdy velitel obležení, generál de Mortaigne, požádal o povolení vyvézt mrtvé z města. De Souches odmítl, obával se lsti. Teprve za svítání bylo žádosti na dvě hodiny vyhověno.

Padlí byli předání umytí, důstojníci oblečeni do bílého roucha a v rakvích.

O několik dní později nabídl Švédové výměnu vězňů. I zde souhlasil de Souches jen částečně. V Brně bylo 150 zajatců, mezi švédskými obléhateli jen několik Brňanů.

Celých 112 dní vzdorovalo Brno. Armáda Lennarta Torstensona dorazila s 28 000 muži, v červenci a srpnu byla posílena vojsky sedmihradského hraběte Rákocziho o dalších 12 000 mužů. Brněnská posádka pozůstávala z celkem asi 1500 bojeschopných mužů...

Obklíčení ztratili dvě stě padesát vojínů, ztráty Švédů a jejich spojenců se odhadují na 8000 mužů.

Další vývoj situace byl pro obklíčené nepřehledný, až do 23. srpna 1645 , kdy hlídky hlásí, že Torstensson se svých vojskem táhne od Brna pryč. S nepořízenou, ovšem ne bez drancování, pustošení a srovnávání malých vesniček kolem Brna se zemí. Přesouvá se směrem k Vídni, ale již stěží tam mohl hrát rozhodující roli. Byl již těžce nemocný, trpěl těžkou dnou a boje řídil z přenosného lůžka, Ke konci téhož roku rezignoval. Z historických dokumentů vyplývá, že švédská porážka u Brna byla hlavní pohnutkou k účasti švédské delegace a urychlila mírová jednání ve Vestfálsku.

Brňané uchránili své životy a majetek. Na rozdíl od měst okupovaných Švédskem (Olomouc, Jihlava, Znojmo), kde po několika letech okupace zůstaly jen zdevastované domy, zdecimované obyvatelstvo a zničená hospodářská síla, byla úspěšná obrana Brna základem pozdější hospodářské prosperity města.

Zpráva o tom, že město Brno vzdoruje Švédům, byla tehdy světovou senzací. Není divu. Olomouc se vzdala po čtyřech dnech obléhání, Jihlava během dne, Znojmo se vzdalo bez vlastní obrany. Zpráva se rozšířila do Itálie, Německa a Francie. Obránci města, všichni včetně občanů, mistrů, tovaryšů a studentů byli bohatě odměněni a povýšeni. Město získalo řadu privilegií a daňových úlev a také městský znak byl polepšen. Titul hlavního města Moravy přešel z Olomouce na Brno.

V témže roce byl brněnský obránce povýšen na generálmajora, pasován na rytíře a jmenován vrchním velitelem moravské armády. Jako polní maršál Jean Louis Raduit hrabě de Souches se účastnil dalších válečných akcí v různých vedoucích funkcích. Podílí se nejen na zatlačování Švédů z celé Evropy, pobaltských států a Pomořanska. Byla mu svěřena obrana Moravy proti tažením Osmanské říše, která pronikla přes dnešní Slovensko až na Moravu. Právě díky němu byly turecké jednotky vytlačeny zpět na pravý břeh Dunaje.

Kupuje dům v Brně na náměstí Svobody spolu se zahradou a tehdy přilehlou městskou bránou. Ale o tom až příště.

Své mimobrněnské panství, zadlužené Jevišovice ale i další usedlosti úspěšně zprovozní. Hrad v Jevišovicích je přestavěn. Barokní podobu navrhl a vytvořil italský stavitel Ronie. Raduit de Souches na zámku vybuduje knihovnu s více než 3000 svazky o filozofii, historii, náboženství a beletrii v několika jazycích. V Jevišovicích nechá postavit vysokou pec a kuje železo, hlavně pro vojenské účely.

Léčivé prameny na svém pozemku v Hlubokých Mašůvkách využívá k rozvoji malého městečka na v tu dobu známé lázně. Postaví tam poutní kostel, velký penzion a místu věnuje cennou sošku Panny Marie de Foi, kterou osobně přivezl z nasazení v Belgii. Prý se tam dějí zázraky, nevidomí prozřou po léčbě léčivou vodou a modlitbách k světici.

Schopný organizátor rozvíjí svůj majetek ku prospěchu místních občanů. Mimochodem v roce 1660 zřídí v Jevišovicích školu s vyučovacím jazykem češtinou. Z prvního manželství s Annou Elisabeth svobodnou paní z Hofkirchen vzešly dvě dcery a dva synové; Karl Ludwig následoval svého otce v císařské vojenské službě, syn Louis Raduit byl považován za melancholika. Ve druhém manželství s Annou Salome hraběnkou z Aspermontu se narodil syn, který krátce po narození umírá.

Polní maršál Jean Louis Raduit hrabě de Souches zemřel duševně chorý a zcela slepý v roce 1682 na svém zámku v Jevišovicích. Náhrobek v brněnském kostele Sv. Jakuba najdete za oltářem, vyrobil jej brněnský výtvarník Johann Christian Pröbstl a do bronzu ji odlil Johan Siegmund Kerckel. Přečtěte si celý bronzový životopis – ovšem v němčině. Pochován je pod podlahou chrámu, místo je označeno, v roce 2008 na několik dní zpřístupněno.

Erb rodu de Souches se spolu s erbem jeho první manželky Anny Elisabeth svobodné paní z Hofkirchen dochoval v Jevišovicích. Je také zachován v Hlubokých Mašůvkách spolu s erbem své druhé manželky Anny Salome z Aspermontu-Reckheim.

Poledne se v Brně dodnes vyzvání v jedenáct. Na památku. A každý Brňan a každá Brněnka ví své. MY jsme to byli, kteří zachránili Vídeň.

A pokud byste chtěli slavného vojevůdce navštívit osobně, vyjděte na Špilberk. Najdete jej pozorně vyhlížejícího na město a okolí ….Co kdyby…….

Ostatně: V La Rochelle se místní radní o svém rodáku a jeho počínání ve světě dověděli až začátkem 21. století, dík několika kurážným Brňěnkám.

Foto: Pomník hraběte a obránce Brna na Špilberku