Fešanda, ta nevěsta.

Tak nevím, jestli se mi to jen zdá, nebo jestli je to náhoda, nebo jestli ta maminka pratety Vám není trochu podobná?

Maminka pratety byla sestřenice mé biologické prababičky. Zemřela když krásce na obrázku byly dva roky ( pokud si vzpomínám ve věku 31 let) prababička si ji vzala k sobě a vychovávala ji společně se svými dětmi -psala jsem o tom TABULA RASA po brněnsku. Opravdu nevím zda je to možné. Děkuji za komentář . Ten klobouk by se ovšem také líbil.

Takže se tak usilovně snažili být vzornými Němci, že mezi prvními vstoupili do Henleinovy SdP. Arizovaný otec se aktivně hlásil do Wermachtu, kde dokonce působil jako důstojník, a pak se všichni diví, že ho Češi nechránili jako Žida, ale naopak posuzovali jako Němce, navíc Führerova poskoka.

Paní Moudrá, já nesoudím lidi, nechodil-li jsem v té šílené době alespoň rok v jejich botách.

A nemyslím si, že ti Češi, co ty Němce nebo domnělé "Němce", třeba německy mluvící Židy navrátivší se z koncentráku, tehdy v těch radostných, svobodných a prosluněných dnech chytali a zběsilým způsobem "řešili”, ty Vámi uváděné informace měli. A pokud by měli čas a snahu si je opatřit, že by je stejně nenašli, protože neexistovaly. Tak, jak to zde ve snaze o úplné a čestné referování o tehdejší poválečné situaci v jedné brněnské rodině uvádí paní Rybnická, tak se to nejspíše tradovalo pouze ústně v rámci jejich širšího příbuzenstva.

A navíc, já nevidím nic dramaticky odsouzeníhodného v tom, když lidé hloupými a brutálními norimberskými zákony určení k zavraždění, se zoufale snaží najít nějaký způsob, jak sobě a svým potomkům zachránit krk, popř. v tom, když zpočátku nalítne nějaké propagandě. Důležitější je, když dokáže včas prozřít.

O vině a případném trestu má rozhodovat nezávislý soud po prostudování všech přitěžujících a polehčujících okolností. Koneckonců vzpomeňte na filmy Musíme si pomáhat či na Schindlerův seznam...

Nejlepší kamarád mého Brněnského dědy byl "Vídeňský Brňák", kmotřenec zůstal na východní frontě... Na to co se stalo po válce se vzpomínalo s bolestí... Stejně tak jako děda z tátovy strany. Ze západního pohraničí, před válkou vozil na nádraží do Stříbra našince (Naše rodina zůstala na přímluvu jednoho německého sedláka díky tomu jak děda uměl u koní, byť válku strávila celou v jedné cimře..) po válce na to samé nádraží vozil své druhé sousedy... A to ještě nikdo netušil, že za chvilku přijde kolektivizace... Velké dějiny vždycky rozfoukají životy obyčejných lidí bez kouska citu...

Válka píše zajímavé i hrůzné příběhy. Stírá z nás ten tenký civilizační nátěr.

Vašek

Václave děkuji za komentář

To je hrozné, přitom Vůdce měl Čechy rád a chtěl pro ně to nejlepší. Pro dělníky by udělal první poslední. Chudák otec-žid-nacista. Celou válku bojuje proti bolševikům a nakonec takový nevděk.

V němčině se v poslední době objevil nový výraz "scholzen" tedy šolcovat. Základem byla komunikační politika bývalého kancléře, vyhýbat se, okecávat, manipulovat fakta.

Tak děkuji za šolcování . I v Česku

Veľmi smutný príbeh. Vojna nás oberie aj o to, čo si neuvedomujeme, že máme.

Násilím je podľa mňa každá forma ubližovania, prejavu nadvlády, vyhrážania sa, zneužívania moci, fyzického a sexuálneho nátlaku. Násilie nie je konflikt, v konflikte sa stretnú rovnocenné strany, kým násilie je, keď jedna strana zneužije prevahu moci.

Každý nesieme v sebe rôzne zranenia z minulosti. Dokonca i rodové. Keď som sa ešte pohybovala v oblasti psychosomatiky, tak sme rozoberali i rôzne fatálne následky holokaustu v psychike ľudí, ktorí žijú v súčasnosti, to by sa mnohí divili, že toto existuje. Akoby určité následné spoločné podvedomie a vedomie.

Rada by som vám napísala o režisérke Veronike Homolovej-Tóthovej. Píše knihy a natáča veľmi zaujímavé a autentické dokumentárne filmy o osudoch ľudí počas II.sv.vojny a podobne. Tu je na ňu kontakt: https://www.facebook.com/profile.php?id=1000091310...

Paní Melišová děkuji Vám, podívám se.