Brněnský most překlene bránu do pekel

Engineer`s Society West Virgina Dr. Gustav Lindenthal Award For a single, recent outstanding achievement in bridge engineering

Tak brouzdám internetem v historii Brna, jeho událostí a osobností a najednou mi něco připadá povědomé. Jméno. Lindenthal. Nezaslechla jsem něco v rodinných historkách?

Teto, znáš někoho jménem Lindenthal? Ano, kdysi bydleli naproti nám, v Brně na Vídeňce, ale zeptej se mámy, ta s nimi kamarádila, já jsem byla ještě malá. A prý měli něco společného s nějakým mostem, broukne teta v Horní Falci.

Mami, znalas tu rodinu? No bodejť. Byla to velká brněnská rodina, vlastnili několik domků, takových malých, jak se dříve stavěly. Měli u sebe nějakou neteř, Riki, byla to moje nejlepší kamarádka, trčely jsme pořád někde spolu. Tuhle mi napsala do památníku, podívej se, a dokonce poslala fotku z lodi. Rodina ji totiž poslala na rok do Ameriky, to víš, byli to lepší lidé, aby se naučila anglicky. Měli také ještě malého kluka, pořád zlobil a pořád se na nás, slečny, věšel. Nosíval sebou nůžky a kousky papíru, co viděl to vystřihoval. Kvítečka, ornamenty, postavičky, obličejíčky, představ si, když vystřihl obličejíček, každý hned poznal, o koho se jedná, ten dareba, místo aby se učil do školy. Jen s tím klukem pořád hubovali, ty papírové odstřižky totiž padaly na zem kudy chodil a pořád se muselo uklízet. Sklidil pěkných pár za uši.

A kde jsou ti lidé? Nevím, řekla máma, to víš byla válka a odsun – nevím o nich nic.

Hm. Tak hledám dál a dál a najednou – tuhle:

Dr. Gustav Lindenthal

Gustav Lindenthal, narozen 1850 v Brně. Po zakončení povinné školní docházky se uchytí v brněnské továrně Friedricha Wanniecka, byl to jeden z těch významných, a dokonce sociálně založených brněnských továrníků. Po vzniku Československa odešel jako řada jiných do Rakouska. Ovšem ani mladého Lindenthala to v Brně moc nedrží. Mezi 1870 a 1874 žije ve Vídni, kde vystuduje střední školu, později polytechniku v Dráždanech. V monarchii pracuje mimo jiné jako inženýr císařské železnice, o něco později se podílí na stavbách horských mostů u Mnichova a ve Švýcarsku. V roce 1874 emigruje Lindenthal do Spojených států.

V letech 1874 až 1877 se uchytí jako obyčejný zedník ve Philadelphii, později jako inženýr v rámci příprav pro světovou výstavu k stému výročí americké proklamace nezávislosti. Do roku 1895 pracuje jako konstruktér mostů v Pittsburghu. V letech 1879 až 1891 staví Lindenthal železniční mosty pro společnost Atlantic & Great Western Railroad v různých státech USA. Staví doky a přístavní zařízení v Baltimoru v Marylandu. V roce 1883 získá Rolandovu cenu od Americké společnosti stavebních inženýrů za návrh mostu Smithfield Street Bridge v Pittsburghu. Ve stejném roce se stěhuje do New Yorku. Tam založí svoji vlastní kancelář a pracuje jako nezávislý konstruktér mostů po celých Spojených státech.

V roce 1902 se stane nejvyšším dozorčím, komisařem pro provoz mostů v samém New Yorku. Již 1907 se zmiňuje periodikum Scientific American o něčem zhola nemožném, plánu inženýra Lindenthala překlenout samotný East River v místě které se od starodávna nazývá ne nadarmo Hell Gate, Pekelná brána. O deset let později svět žasne, nejodvážnější konstrukce tehdejších dob je dokončena.

Technice nerozumím, ale do čtyř právě dopočítám, čtyři plně vytížené vlakové soupravy mohou přejet mostem vedle sebe a zaráz, svět to doposud neviděl. Poprvé je možno přímo projet směrem od Bostonu do Nového Yorku, Baltimore, Philadelphii a Washingtonu. Zlatou medaili za to dostane, v Lipsku, čestné doktoráty jen prší, vídeňská univerzita, drážďanská I brněnská, ta německá, tenkrát měla ještě ve světě jméno. Daleká Amerika, do dnes si jména Lindenthal váží.

Od roku 1999 je udělována každoročně Medaile Gustava Lindenthala při příležitosti pořádání mezinárodní konference „International Bridge Conference Awards“ nadaným inženýrům za neobvyklé mostní konstrukce se zohledněním okolního prostředí, za jejich estetickou úroveň a spolupráci s veřejností. Tuhle 2019 most v Číně, 2017 ve Španělsku, 2015 v Kanadě,2023 Chorvatsko 2024 BOLINTXU VIADUCTS, Bilbao najděte si to sami, strnete úžasem.

A jen abych nezapomněla, zřejmě chvilkami neměl co dělat, ten inženýr, tak se také zabýval vědeckými úvahami o ekonomice a monetárních systémech. V USA publikoval pod svým jménem, ​​v Německu pod pseudonymem „Economicus“. Prý dost závažné a nové poznatky, komentují odborníci.

Dr. Lindenthal odchází 1935 z tohoto světa, určitě se uplatní i na onom. Ten most mezi peklem a nebem by opravdu už stál za řádnou opravu.

O té tvé kamarádce opravdu nic nevíš mami?

Tak brouzdám zase po internetu až najdu kousek rodiny ve středu Německa. Ozvou se, tuhle vrstevník, jen koukám, kdyby byly normální časy, bývali bychom chodili spolu do jedenáctiletky na Vídeňské, je to zajímavé ty cestičky osudu...

Nový kámoš také neví, co se s Riki stalo. Prý se pozeptá, je tam nějaký vzdálený bratranec bratrance a ten prý měl sestru a ta zase sestřenici ……..

Za několik dní se ozve.

Dvě staré paní, sestry světoznámého Lindenthala umírají v květnu/červnu 1945 ve svém domku v Brně, již datum dá tušit, že staré paní neodešly ze světa klidným koncem po požehnaném životě. Domek je vyrabován, stojí prázdný až se po létech rozpadne. Rodina musí do vyhnanství, neteř, Riki, ještě před něco časem směla na celý rok ke strýci do Ameriky, aby prý se naučila anglicky, bude to potřebovat, dojde s tím v květnu 1945 právě do Pohořelic, vlastní strýc ji v Pohořelicích ukládá do hrobu. Je jí právě pětatřicet. Šeptá se, prý si sama vzala život, ze zoufalství. Jiná, máma s batolaty to stihne pěšky přes hranice, do bezpečí. Až k Severnímu moři. Dožije tam s manželem, tím klukem s těmi vystřihovánkami. Prý měl několik výstav a publikací,

Zajímají se se o jeho práce také v Čechách.