V Brne to po vzniku Ceskoslovenska bylo casto narodnostne komplikovane. Cesko-nemecka rodina mela mimo jine dve dcery, obe sice chodily do ceskych skol, ale rakouska babicka si vyminila, ze jedna dcera bude narodnosti ceske a druha nemecke, a tak se to zapsalo na urade, i kdyz obe dcery byly naprosto dvojjazycne, osem psat nemecky kvuli ceskym skolam poradne neumely. Po osvobozeni v roce 1945 to melo pro jednu z tech zen tezke nasledky, presto, ze jeji manzel mel typicky ceske jmeno a navic se psalo (i behem protekroratu) s ceskym "hackem". Jako kuriozitu se zminim, ze o osudu te zeny se s jednou jeji pribuznou bavila pani Tuckova, ktera napsala knihu "Vyhnani Gerty Schnirch" (a sklidila za to od huravlastencu nenavistnou kritiku).

Paní doktorku a knihu znám, jednou jsem se jí dokonce u jednoho čtení trochu zastala proti těm nenávistným projevům a podařilo se mi alespon jednou ty křiklouny určitým argumentem umlčet. Těší mne to dodnes.

Vazena pani Rybbnicka, na Morave se nerika "blafnout". Rika se "blafno't"! A v Brne se mluvi pravo' brnesko' cestino'!

A prave v Brne byla v roku 1905 uzavrena dohoda

"Moravske Vyrovnani-Mahrishe Ausgleich". Ta byla prvni krok zajistit modus vivendi mezi Moravaky a Mahrish, fungovala hladce bez neresitelnych problemu az roku 1914, pak uz jen valecne silenstvi, prvni i druhe.

Skoda preskoda, ze ta dohoda nedostala sanci se naplnit a rozvijet.

Pane Lanciku, děkuji Vám a ujištuji Vás že se příště polepším už proto že si nářečí nesmírně vážím.

2005 jsem v Brně zorganizovala malou konferenci k 100letému výročí Moravského vyrovnání.

Zasloužená karma. Tady oslovíme tisíckrát více lidí než v Landesechu.

Dávám si blogerku do oblíbených.

Ihr hochachtungsvoll:

Richard Neugebauer

Dobrý večer Richarde, upřímně řečeno musela jsem se právě srdečně rozesmát. Už dlouho čekám kdy mne odhalíte. Srdečně Vám děkuji a ujištuji, že si Vašeho rozhodnutí velice vážím. Něco takových historek ještě mám.

Věřím že minulý týden dopadl k všeobecné spokojenosti?