Afričané? A už jste se někdy procházeli českým velkoměstem?

Takové velkoměsto jako je třeba Brno má spoustu městských částí, vystavěných ještě za secese, monarchie, prostě koncem 19.a v první polovině 20. století.

Honosné domy zdobené různými prvky, částečně čerstvě renovované, částečně zanedbalé a zneřáděné. Ale o tom nechci psát, to mohou být prostě jen nevyjasněné vlastnické poměry.

Před všemi těmi krásnými stavbami se nachází chodník a mezi chodníkem a ulicí by se měl nacházet pruh trávy, něco zeleně v rušném městě.

I setkávací středisko německé menšiny se nachází v jednom takovém domě. Nejen že se tam setkávají občané, kteří pěstují německou kulturu a česko-německé vztahy, svoji němčinu nebo jen si tak užívají společenského setkání.

Ale sem tam přijede i vzácná návštěva.

Tentokrát se ohlásil velvyslanec Spolkové republiky. Připravili jsme program, vlastně přehled našich aktivit a projektů, informovali jsme i školy s rozšířenou výukou němčiny, se kterými úzce spolupracujeme, děti nebo i gymnasisté připraví vždycky nějaký malý program v němčině a samozřejmě je i prostor pro diskuzi.

Den před návštěvou velvyslance se poohlédnu po okolí krásné budovy.

Ač jsem zavčas vyrozuměla správce budovy je chodník všechno jen ne umetený nebo nějak uspořádaný. Jak na něm, tak i na zanedbaném pruhu – rádoby- trávy ne stovky, ale tisíce nedopalků z cigaret, pohozené papíry a odpadky. Něco, co nespolknu, jsou popelnice před těmi krásnými domy, stojí tam stále, v dne v noci, někdy přeplněné, zanedbané, ne páchnoucí ale smrdící jako vídeňský podzemní kanál ve filmu „Der dritte Mann“. Nejen na zanedbaném chodníku ale také na spodním pásu sklepních okýnek nebylo umeteno už měsíce, ani se nezmiňuji o umytí oken. Je březen, všude leží ony kamínky, které se normálně rozhazují v zimních dnech, ve kterých je náledí.

Všechno přímo před jediným vchodem do domu, těsně před popelnicemi.

Pokusím se zavolat službám města, zda by nám nepomohli a nevyprázdnili alespoň ty popelnice. Paní je nešťastná, ráda by pomohla ale nejde to, měla jsem informovat dříve.

Tak se postavím a zametu alespoň to nejhorší. Přece takovou špinavou práci nebudu přenechávat správci domu, je to prostě hluboko pod jeho úroveň.

Velvyslanec je diplomat. Samozřejmě že si ničeho, ani největšího odpadu nevšimne. Nejen to, pochválí děti a mládež, pokecá, pardon pohovoří si se členy spolku a pochválí práci spolku. Dokonce veřejně na webu velvyslanectví.

Oddechnu si.

-----

Jen o něco později provázím návštěvu z Brna Stuttgartem. Vyprávím jim zážitek, paní se najednou zastaví a možná se mýlím, cosi jako zadostiučinění jí zableskne v očích. Nacházíme se na jednom z nejvýstavnějších náměstíček se stejně výstavnými budovami jako v Brně. Samozřejmě čisté, umetené, blýská se zdaleka. Vždyť uprostřed stojí v nadživotní velikosti sám Friedrich Schiller

Ale podívejte se, ukazuje paní. Vždyť tu máte také popelnice před domem támhle, koukněte. Opravdu před jednou s těch krásných budov čtyři popelnice.

Ovšem Pámbu někdy neočekávaně ale příkladně zasáhne. I tentokrát. Ještě jsme nedomluvili, už se z domu vyřítili tři mužští, služebně čistě oblečeni. Uchopili se popelnic a svižně je zatáhli pryč, někam na zadní, veřejnosti uzavřené stranu budovy, nebo dokonce i do nějakých pro to určených vnitřních prostor.

Jasně. Popelnice ven k vyprázdnění popeláři a obratem co nejdříve zase do úkrytu. Kdo by v normálním světě hyzdil kulturu popelnicemi, žejo.

-----------

Kritiku je možné pochopit několika způsoby. Někteří vidí kritiku jako prostředek, kterým se dá něco zlepšit. Někteří zase jako nepřátelský čin, který je nutno relativovat poukazem na „jiné kteří jsou ještě horší“.

A někteří sáhnou k činu. Kritik najednou vypadne z okna.

Fotky vlastní